Popravdě řečeno, Óndra Łysohorský byl celý život potížistou. Po rozmíšce s pedagogem českého gymnázia natruc přešel na gymnázium německé, aby pak absolvoval kompletní německojazyčné vzdělání. Netknut školní češtinou, překul později svůj rodný, frýdecký dialekt v literární laštinu. Ta mu otevřela brány literárního Olympu, avšak uzavřela profánní svět veřejné známosti v Československu. Łysohorskému přitom nechyběla levicovost, syn havíře a porodní báby byl osobním učitelem francouzštiny generála Ludvíka Svobody a soudruh ze všech největším, generalissimus Stalin jej nechal jako učitele Vysoké školy cizích jazyků v dobách nejtěžších evakuovat do Taškentu.
Nóm kraj ostrawsky truli kus po kusku.
Kaj jeho sérco, kaj jeho piaść?
Co nóm ňechali? Én zahořkłość uzku.
Wyskali wolnóść a mysleli: kraść.
Kdo cítí Bezruče, cítí správně. Autor s ním udržoval korespondenci, mistr pochválil styl i jazyk, ale předmluvu nakonec nenapsal - obával se příliš levých obratů a frází. Łysohorský se mu pomstil zavedením dvojitého w do svého pravopisu laštiny. Citát je z básně Chacharsky song, věnované Edwardu Osersovi, překladateli, který přispěl k Nobelově ceně Seifertově i ke kandidaturám Łysohorského v letech 1966 a 1970. Jen Łysohorského básní přeložil 800 stran. Do ruštiny jej překládal Pasternak a Cvetajeva. O jeho známosti v zahraničí svědčí i to, že je zmíněn v jinak téměř pusté kapitole průvodce Lonely planet o Severní Moravě.
Výbor Poručénstwo - Odkaz obsahuje 43 básní téměř zrcadlově v lašské originále a českém přebásnění Zdenky Bergrové. Ta sepsala i závěrečnou úvahu o Łysohorského laštině. Převážná většina básní je z let 1932 až 1943, šest kousků z let pozdějších až do roku 1976.
Filozofická fakulta UK tímto výborem připomíná nejen sto let od autorova narození, ale svůj vlastní význam - jejími absolventy je sám básník, jeho překladatelka do češtiny i spolueditor jeho "sebraných spisů" Jiří Marvan, autor úvodu.
Čtenáře nezběhlého v tajích Łysohorského pravopisu nepotěší, že nebyl přiložena tabulka výslovnosti, takže snad jen "ó" má být čteno jako [u], ostatní laskavý čtenář nějak zvládne, pokud má zájem pocvičit se v hornoostravském dialektu, protože Nesl jsem v tváři obtíž prachu, nikdy nezní tak dobře jako: Prach ostry w pysku, w očach, idu.
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v roce 2005.
| nápověda
