Knížka začíná návratem Betty Bardové, hlavní hrdinky, do rodného Seattlu poté, co se jí dokonale zprotivil život v horách na slepičí famě, kde jen kuřata dávala dobrou noc. Ve městě ji, i její dcery Anku a Janku, čeká otevřená náruč rodného domu, kde kromě maminky Bardové bydlí ještě Betynčiny sestry Mary, Alison a Dede a bratr Cleve. Jsou 30. léta, období hospodářské krize a ve městě je prakticky nemožné sehnat zaměstnání - firmy krachují, propouštějí zaměstnance a kdo práci má, drží se jí zuby nehty. Tím spíš by bylo obtížné pro Betty sehnat práci, vzhledem k tomu, že její jedinou praxí je krmení slepic v zapadlé horské farmě, nebýt ovšem její sestry Mary.
Mary a Betty jsou rozdílné jako oheň a voda - zatímco ustrašená Betty sní o nějaké průměrné stálé práci s průměrným stálým platem, bezstarostná Mary věří, že úspěch je jen záležitost chtění a zdravého sebevědomí. Například Betty tvrdí, že jakožto zkušená sekretářka by měla ovládat psaní na stroji a těsnopis, ale Maryina rada zní: "...těsnopis přenechej červům, které něco takového baví. Ty máš výhodu. Máš mozek. Používej ho!" Proto neváhá svou sestru doporučit na různá lukrativní místa, její pracovní zkušenosti si vymyslet a vychválit ji až do nebes.
Občas má Betty štěstí a na některém místě vydrží docela dlouho, aniž by musela své udajné schopnosti předvést, jinde ji Maryina nestydatá fabulace přivede do prekérních situací. Ať tak, či onak, na žádném místě se z rozličných důvodů neohřeje příliš dlouho a my máme šanci tuto její pouť za sbíráním životních i pracovních zkušeností sledovat a nahlédnout tak do neradostných poměrů oné doby.
Nejsilnější stránkou této knihy ovšem není ani tak její obsah, jako autorčin brilantní literární styl. Přestože život Betty Bardové - MacDonaldové nebyl vždy jednoduchý, ve svém vyprávění ani na okamžik neztrácí svůj sarkastický nadhled. A proto bych tuto knihu rozhodně doporučila.
| nápověda
