Seymour Levin, "hrdina" tohoto příběhu je třicátník, který má za sebou první fázi boje s alkoholem. Přichází na kaskádskou univerzitu na americkém západě, kde hledá klid a nový začátek. Škola je silně poznamenaná konzervativním, lépe však řečeno laxním a líným přístupem profesorů, což tento liberálně smýšlející člověk nese velmi těžko. Navíc je krátce po válce, v zemi "řádí" mccarthismus a vše liberální a novátorské je považováno téměř za zločin. Levin si uvědomuje, že zde si nebude moc najít přátele, že zde nejspíš nebude člověk, který mu bude moc být blízký. Ví ale, že vrátit zpátky se nemůže; zničilo by jej to. Přesto však člověk sobě blízkého nachází, ovšem situaci mu to spíše zkomplikuje.
Brzy zjišťuje, že pod pevnou konzervativní slupkou univerzity bují cosi, co by se dalo nazvat Novým životem. Levin se rozhodne, že svůj nový život spojí s novým životem univerzity. Jenže, tento život někdy připomíná slavný donkichotský boj s větrnými mlýny. Levin se zamilovává, ovšem i jeho láska je velice liberální, na místní poměry až skandální. V závěru knížky Levin bojuje nejen se školním ghettem, ale hlavně sám se sebou. Protože začít Nový život chce hlavně odvahu a té má Seymour Levin velmi málo.
Klidný tok vyprávění dokonale navazuje atmosféru zatuchlého světa, ve kterém vše nové rovná se špatné. Levin je ve své situaci nešťastný a tento jeho pocit z řádků cítíme velice jasně. Bernard Malamud umí nejenom zaujmout čtenáře, vtáhnout ho do děje. On umí také vyvolat iluzi skutečna, uvěřitelnosti. Opravdu není obtížné si při čtení představovat, že se to opravdu stalo, jsem dokonce přesvědčen, že je příběh původní, ačkoliv o tom autor ani nemusel vědět. Knížka je příběhem boje Davida proti Goliáši, či již zmíněným symbolem boje proti větrným mlýnům. Nebylo lehké překonat prvních deset stránek, ale jakmile jsem je měl za sebou, nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Četl jsem ji v metru, o poledních přestávkách, kdekoliv to jen bylo možné. Se Seymourem Levinem není snadné sžít se, protože to je ve své podstatě postava kontroverzní, ale nakonec si získá srdce čtenáře.
Jestli o některé knize mohu říct, že mně překvapila, pak to byla právě tahle. Překvapila mně svou přímostí, upřímností a nadějí. Protože když jdete dlouhým tunelem a vzadu vidíte malé světélko naděje, cesta je hned snazší a krásnější. A to byla myšlenka dne.
