Agada je definována svým vztahem k talmudu a midraši, nikoliv stylem, v části o stvoření světa proto nalezneme spíše úryvky, náměty a nápady než celé povídky, ale v části o písmu o nic jiného než krátkou povídku nezavadíte. Snad s výjimkou anděla, který má na starosti těhotenství. Kdo už něco s podobnou tématikou četl, narazí i na osvědčené kusy, třeba učenci přehádali Boha. Naleznete i židovské verze českých úsloví, jako je "jde to za ním, jako za zlým hříchy".
Z jiného těsta je historka o tom, jak Abram ukončil Terachův obchod s bůžky. Jak slastně čteme o statečném mládenci, který nákupčím idolů vysvětlí kdo je pravý Bůh a neprodané modly ještě rozmlátí. Ale dá se to číst i tak, že bohatý profesionální syn zničí vše, co rodina celý život udělala a s gloriolou morálního vítěze odchází ze scény. Inu, život. Třeba se v Tóře píše, čím se potom Terach živil. V zásadě o tomtéž je i Ocet synem vína.
Život je krutý a pravda otce či syna nenahradí, a tak je nutno aby si Jákob vymodlil nemoci, které příbuzným dají čas připravit se na smrt blízkého. Ale netruchleme, jsou zde třeba i legendy o ne příliš didaktickém výsledku protialkoholního kázání. To historka o rabi Jišmaelovi a jeho matce zase ukazuje, že Freud se o nějaké to tisíciletí zpozdil.
Obzvláště bohaté jsou části o chudobě a spravedlnosti. Pravda, pec plná chlebů, ukazuje, že chudý člověk si raději zvykne na nepravidelné zázraky, než na pravidelné zaměstnání, ale kdo ví, jak to dříve chodilo se zázraky. Příměr o soudu bohatého s chudákem dává tušit, že legendami ukájeli mysl hlavně ti, kteří ji nemohli ukojit prestiží a pohledem na své bohatství a štěstí. To dosvědčí i chvála na Hilela. Nedělej bližnímu to, co bys nechtěl, aby on dělal tobě. V tom je celá Tóra, odpověděl Hilel. Všechno další jsou jen komentáře. [Souhlasili by s tím obyvatelé Jericha a dalších měst, přes která Izraelité do Země vyvolené táhli?]
Zaryté intelektuály a utajené okultisty potěší zmínky o ben Uzielovi, jemuž při studiu Tóry shořeli nad hlavou prolétající ptáci, nebo o popelu ze zrzavé krávy. Příklad Hilelovy ženy, která darovala sváteční oběd nemajetnému ženichovi, takové existence přesvědčí, že Židé žili v souladu se sociobiologickou strukturou společnosti, ačkoliv ostatní si toho vůbec nepovšimnou, a řeknou si jen, že byli štědří a slitovní.
Patrně až na ben Lakiše, který byl předtím, než se stal rabínem loupežníkem a styl své předchozí práce uváděl i do teologických disputací. Však právě proto Hilel přijímal do učení každého, neboť z mnoha zločinců se nakonec stali mistři a spravedliví.
Vydal Portál v roce 1999, druhé vydání 2002. Psáno pro Futurologii.
