Tato útlá knížečka je už jedenáctý svazek edice Harmonie z nakladatelství Vyšehrad. V této edici se vždy vydává krátká novela, či povídka, a můžeme připomenout vynikající starší tituly jako "Letec a živly" od Saint-Exupéryho, "Mateo Falcone" od P. Mériméeho, Pagnolovo "Boží tajemství" atd. Bezesporu ale nejkrásnější dílo je "Muž, který sázel stromy" od nepřekonatelného Jeana Gionoa.Téměř všechny předešlé knihy z této jedinečné edice už jsem přečetl, a proto jsem neváhal ani nad tímto titulem.
Thomas Mann (1875-1955), nositel Nobelovy ceny za literaturu, nám ve svém příběhu předkládá život p. Friedemana, váženého měšťáka z německého maloměsta na konci 19. století. Svůj tragický úděl spojený se svým částečným tělesným znetvořením z raného dětství s postupujícím věkem potlačuje mimo realitu, žije svým poklidným životem váženého obchodníka, který zná své společenské hranice a možnosti. Je smířen s tím, že nikdy nemůže navázat milostný vztah s ženou, ale to už vytěsnil ze své mysli a v klidu a pokoji se věnuje své zálibě v umění. Ve svém uzavření a omezení je naprosto spokojen.
To se ale změní příjezdem nového vojenského velitele pana z Rinnlingenu a jeho ženy Gerdy, z které přímo vyzařuje její berlínský původ a mentalita, tak odlišná zdejšímu maloměstu. Právě svým osobitým vystupováním paní Gerta zbourá tak pevně stavěnou hradbu citů p. Friedemanna, který ke Gerdě pociťuje náklonnost, které se marně vzpírá. Jeho touhy jsou však neopětovány a v poklidu odchází ze světa. Možná z nešťastné lásky, možná z hrozícího společenského skandálu. Jeho stoický klid, s jakým přistupuje k sebezničení, přináší až slzy do očí.
Thomas Mann, velikán světové literatury, který dokonce několik let měl i české občanství, potvrdil své literární kvality, jeho umění proniknout až na dno lidské duše a napsat o tom.
