Jak autor píše v jeho krátkém doslovu, příběh se zrodil během pobytu na ostrově Ibiza, jednoho skvostného letního dne. Možná nás pak nemusí překvapovat, že se příběh odehrává ve španělském světě, přímo v samotném srdci Katalánska - Barceloně, zde přízračně pojmenované jako zpívající město. Hrdinkou příběhu je dospívající dívka Catalina Soleado, která žije ve městě u mistra kreslíře map, u něhož se tomuto řemeslu učí jako velmi nadaná žáčka. Je ale sama, otec zemřel, a matka ji v Barceloně zanechala u mistra a zmizela neznámo kde. Catalina ale má jistá tajemství, spíše schopnosti, o kterých nikomu nic raději neříká, protože by jí asi nevěřili. Dokáže mluvit s větrem, který se jmenuje El Cuento. Větrem, který prolétá světem a pak ji následně vykládá příběhy, které cestou slyšel. Catalina také nejistě tuší, že to není jediná záhada jejího života. Její bezstarostný dětský život ale skončí v momentě, kdy se objeví černá galeona "Medúza", která připlula po obloze do přístavu. Je plná tajemných lidí v maskách harlekýnů, kteří vyráží na břeh a začnou Catalinu hledat. Barcelona se pomalu mění na město stínů. Podivní harlekýni jsou totiž vládci stínů, dokáži jakéhokoliv tvora pomocí jeho stínu ovládnout a přinutit ho k absolutní poslušnosti změnou v děsivou bestii. A mladá Catalina pomalu odkrývá závěs svého života, který ji připravuje jedno překvapení za druhým. A k tomu přichází i první láska.
Jak je patrné, nejedná se o klasické fantasy založené na nějaké variantě středověkého světa. Ono vůbec je na knize atraktivní už samotné hispánské prostředí. Pojmy, názvy, prostě to, co jsme zvyklý slyšet v germánské či severské terminologii, zde nabývá španělštinou jistý nový nádech. Zajímavý je svět, kde se příběh odehrává. Je to neurčitá doba, blízká někdy asi počátku 20. století. Po silnicích sice nejezdí auta, ale běžně se svítí elektřinou, a k tomu nikoho nepřekvapuje loď letící vzduchem, létající ryby sedící po stromech na nábřežích, či knihovny plné divokých písmen, které ulétávají z knih, a prací knihovníků je jejich lovení a následné vytváření nových titulů z těchto úlovků. Zde se mi velmi líbila myšlenka autora pojmenovat dva knihovníky Pérez a Reverte, tedy po slavném současném španělském autorovi, Arturo Pérez-Reverte. A možná stejná myšlenka byla i jména mistra map Márqueze.
"Malfuria" patří do kategorie fantasy románů jako je např. Pullmanova "Jeho temné esence" nebo "Ohnivý vítr" od Williama Nicholsona. Tedy příběhy pro dětské či mladé čtenáře, které ale nejsou vystavěny na jisté věkové naivitě čtenáře. "Malfuria" je velmi sugestivně popsaný příběh o záchraně života, na pozadí fantazie. Kromě atraktivního prostředí jsou tu výborně vymyšlené postavy harlekýnů - tzv. chladomorů, ale i jiných bytostí v ději. Pokud bych měl mít nějaké výhrady, tak v jisté rozvláčnosti děje, nebo spíše cyklickému opakování. Vždyť jak na konci knihy sama říká hrdinka, prožila toho za jeden den tolik, že tomu nelze věřit. Celých dvě stě čtyřicet stran textu vlastně popisuje příběh jednoho dne. Ale nemůžu tvrdit, že kniha nemá děj či spád.
Knihu s vhodně ilustrovanou obálkou vydalo nakl. Fragment v překladu Dagmar Steidlové.
