Román "Cesta" je jistým odbočením z jeho předešlé tvorby. Tedy aspoň v žánrové oblasti. Jedná se o science fiction odehrávající se v Americe po blíže nespecifikované celosvětové katastrofě. Svět prostě shořel, nic živého téměř nikde není, vzduch je plný popílku a voda má barvu oceli. Po zemi se spíše jen plahočí pár přeživších lidí. Těmi jsou i naši dva hrdinové - muž a chlapec, otec a syn. Dvě osamělé bytosti, které jsou na cestě na jih k oceánu, na cestě před nadcházející mrazivou zimou do jižních oblastí, kde muž doufá v teplejší klima. Jejich život je vlastně jen postupné přesuny při hledání jídla a vody, dvou věcí, které nekompromisně určují jejich bytí či nebytí.
Za prioritní v díle ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis katastrofického světa, ale především vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností, postav přitom tak rozdílných. Muž-otec je člověk, který znal svět před "tím", který "poté" viděl zdivočelé hordy lidí vraždit a masakrovat ostatní lidi. Naopak chlapec-syn se narodil jako jedno z posledních dětí už po katastrofě. Jeho mysl nikdy neviděla a nepoznala "normální" svět předtím. (to autor krásně vypodobnil ve scéně s Coca-Colou) Samozřejmě jako dítě vyrůstající pod ochranářskou péčí svého otce pohlíží na svět a osudy ostatních přeživších trochu jinak, více lidštěji. Tyto dva rozdílné pohledy vytváří hlavní dramatický náboj knihy. Mužova praktická bezcitnost, nezlomná myšlenka chránit sebe a svého syna jakýmikoliv prostředky, nikomu nevěřit, všechny považovat za potenciální vrahy. Je to prototyp člověka, který nikomu nechce ublížit, ale přitom ani pomoct. Chlapec jako dítě na svět pohlíží jinak, hledá nové věci, hledá , či snad věří v dobro v lidech. Krásně je to vidět v epizodách při setkání s jiným dítětem, či na první pohled skutečně neškodným slepnoucím starcem.
A pak je tady ještě jeden dramatický konflikt, možná bychom mohli říci ten nejděsivější, který už z této děsivé záležitosti dělá skutečný psychologický horor. Muž jako otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou, pro každého rodiče hrůznou myšlenkou - zabít ho sám rychle a bezbolestně, než nás někdy dopadnou a budou mučit a sní nás? To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu. Ta nerozhodnost, to hledání hranice, kdy už je to zbytečné týraní milované bytosti a kdy ještě je tu stále šance či naděje.
Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom. Horor podobný schématu slavného "Svědectví" od Stephena Kinga, ale na rozdíl od něj se nezabývá katastrofou celoplošně, ale je to pouze takový komorní příběh dvou osob. Z toho důvodu se ani na konci dozvíme nic o příčině celé katastrofy.
K celkovému vyznání dopomohlo i autorův styl a jazyk, dá se říci velmi strohý, temný, stejně jako svět okolo. Nezvyklé dialogy, vnitřní dialogy a prosté popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje hrůzu kolem i uvnitř. Ale přitom musíme nechat, že autor vytvořil čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který ale je pro otrlé čtenáře. I když se autor příliš nezabývá popisem krutostí doby, záměrně se tomu taky nevyhýbá. A někdy popisem a svou fantazií překonává i hororové výjevy S. Kinga.
Knihu vydalo v edici AAA nakl. Argo v překladu Jiřího Hrubého.
| nápověda
