Děj nás zavede od univerzitního města Bradfield, v jehož "vykřičené" gay čtvrti začnou nacházet zmasakrovaná těla mužů. Nejde o klasické vraždy, ale o oběti krvavého mučení s následnou popravou. Zprvu se policie přiklání k názoru, že jde o nějakého šílence, který nenávidí homosexuály, ale osobnosti všech obětí nepatří přímo k této sexuální orientace. Problém policie je v tom, že vrah po sobě zatím nezanechal ani jedinou stopu, a tak se nemají ničeho chytnout. Už od počátku je Hillovi jasné, že zde nejde o žádného šílence. Všechny vraždy lze nazvat jako "dokonalé zločiny". Mrtvoly jsou umyté, do maličkostí zbavené všech možnách stop po tělesných dotecích. Jde o vyšinutý, ale přesto systematicky a logicky myslící mozek vraha, který v tom co dělá, má systém a zálibu. Však sami jako čtenáři si to můžete přečíst, protože příběh má dvě cínie - jednu popisující vyšetřování těchto činů policií, a druhou psanou jako deník vraha, který se nevyhýbá sebemenším detailům o svých činech. Máte tak dokonalý přehled o jeho činech a jejich důvodech. Tak trochu vidíte, jak se Hill a policejní vyšetřovací tým mýlí. Jejich psychologický portrét pachatele má jisté přesné náznaky, ale už samotná prognóza o pohlaví vraha je mylná.
Příběh nemá příliš akční tempo. Dá se říct, že nikoho jakoby netlačil čas. Díky tomu mi trochu chybělo napětí. To se objeví až vlastně v poslední kapitole, kdy se najednou objeví "zázračný" svědek, a celý případ je vyřešen na čtyřiceti stranách.
Trochu moc průhledný je autorčin nápad o vzájemném vztahu mezi hrdiny, tedy Carol Jordanovou a Tony Hillem. Oba trpí problémy ve vztahu k druhému pohlaví, hlavně díky svému pracovnímu nasazení, ale musím přiznat, že to mi trochu v thrillerech vadí. Velké množství stránek, které se vlastně přímo případu netýkají, a jen tok děje zbytečně brzdí.
Val McDermidová vytvořila thriller, který vypadá jako současný produkt tradice anglické detektivky, kdy na všechno se jde rozumem a intuicí, ale až moc neoplývá napětí.
| nápověda
