Pochopitelně nemám na mysli, že by autoři modernizovali letitý text, ale, že o předchůdcích dobře vědí, svědčí pitvorný podtitul: Čeleď Boletaceae a rody Gyrodon, Gyroporus, Boletinus a Suillus. Molekulární genetika totiž za posledních 35 let vstoupila i do systematiky hub. Ne všechno, co se hřibům tak nějak podobalo v čeledi hřibovité zůstalo. Podloubník siný se dostal do čeledi čechratkovitých, Hřib siný a kaštanový až do příbuzenství pestřeců. Ano, rourky definitivně přestaly být konstantou mykologie, kde aplikované vědění se pevně snoubí s poznáním akademickým. Z tohoto hlediska se přeřazení hřibu dutonohého a klouzků do příbuzenstva slizáků jeví vlastně fádní a dokonce i ohranou písničkou, protože slizáky za blízké příbuzné hřibů označoval už atlas Houby Hagary, Antonína a Baiera.
Ale zpět ke knize aktuální. Jedná se o fotografický atlas se vším všudy. Je uveden obsáhlým rozborem plodnice hřibovité houby (kloubouk, třeň, atd.) včetně perokreseb a slovníčkem mykologických pojmů. Několikrát je zde připomenuto, že hřibovité jsou taxonomicky nesmírně spletitou skupinou a určovat hřiby, nemáme-li na výběr mezi smrkovým a borovým je nesmírně obtížné. Autoři píší, že bez mikroskopu je určení druhu mnohdy nemožné. Ani oni se však neodhodlali k uvedení snímků výtrusů a mikroznaky jsou uvedeny pouze v popiskách. Zásadní přínos představují klíče; k určování rodů a pak i k určování druhů. Jedna kapitola je věnována i ochraně hub.
Zásadní je pro čtenáře samotný atlas. Obsahuje 89 druhů a 14 vnitrodruhových taxonů (variet a forem). Forma je ustálená, strana textu a strana s obrázky, zpravidla dvěmi, ale může jich být i více. Čtrnáct z popsaných druhů u nás dosud nebylo pozorováno, jedná se o teplomilné druhy. "Mezi vyobrazenými druhy je možno najít celou řadu našich vzácných hřibovitých hub, jejichž barevné fotografie nebyly v české mykologické literatuře dosud publikovány, například hřib sírový, hřib maličký, hřib horský, hřib Moserův, hřib mokřadní, hřib koloděj červený, hřib koloděj prvosenkový, hřib kovář červenohlavý, hřib satan hlohový, křemenáč osikový hnědý a některé další. V knize je navrženo šest nových kombinací latinských jmen, použitých poprvé právě v této publikaci." Tak je uvedeno na stránce Věda.cz, kde jsem objevil i dvě ukázky (v PDF) Klouzek středozemní, Belliniho a sibiřský a Klouzek žíhaný, zrnitý a bílý. Pokud Vám přijde, že v ukázce k této knize by měl být hřib, pak hřib Fechtnerův naleznete v této diskusi.
Nejen odborníci či laici poučení studiem časopisu ČMS si povšimnou pravidelných změn v názvech druhů a přeřazování mezi druhy a formami. I v porovnání s Velkým fotoatlasem hub Jižních Čech došlo k některým přesunům. Avšak zájemcům o houby a hřibovité zvláště to může být celkem jedno. I pokud nejste odborník je kniha vizuálně nádherná, přehledně strukturovaná a čitelná. Prostě kvalitní kousek pro listování i pro serióznější práci.
Vydala Academia v roce 2009.
