Miloszova abeceda není souvislým románem ani sbírkou básní. Skládá se z medailonků a krátkých esejí. V těch autor čtenáři odhaluje své názory na nejrůznější témata (obdiv, krutost, kostely, Francie, alkohol a mnoho dalších), ale také představuje své známé, přátele i lidi, se kterými se sice neznal, ale ve své době hodně znamenali. Kniha se tak stává netradičním obrazem dějin dvacátého století. Dočteme se o lidech, jejichž jména jsou dávno zapomenuta, nicméně jejich díla a aktivity byly přinejmenším zajímavé. Miloszova abeceda hodně vypovídá o svém autorovi. Ten, kdo četl některé jeho předchozí knihy, z nichž česky vyšel Pejsek u cesty, je může snáze a lépe pochopit. Kdo Miloszovu tvorbu nezná, toho zase začne lákat si něco přečíst. Miloszova abeceda tak symbolicky uzavírá tvorbu tohoto polského velikána.
Z textu je patrné, že Czeslaw Milosz byl duší emigrant. Nepocházel z Polska, ale z litevského Vilniusu. Po válce působil jako kulturní rada polského velvyslanectví ve Washingtonu, poté v Paříži. V roce 1951 se odmítl vrátit do Polska a dalších devět let žil ve Francii. Ale ze samotného hesla Francie v Abecedě se můžeme o jeho vztahu k této zemi dočíst, že nebyl zrovna idylický. Ani Amerika mu nijak zvláště neučarovala. Připadal si v ní osamocený, děsili ho "celé čtvrti nešťastníků". Měl cit pro sociální spravedlnost a tu zde nenacházel. V roce 1981, po návratu do Polska, začal podporovat hnutí Solidarita. A na sklonku svého života podpořil pochod gayů a lesbiček v Polsku, za což si od katolických spoluobčanů zasloužil výkřiky typu "Vrať se zpátky do Litvy, vrať se zpátky do Ameriky". Z několika hesel je patrný nadhled a odstup Czeslawa Milosze od okolního světa. Snad se považoval ve své proslulosti za cosi více, ale dost možná to je jen básníkova pýcha. Autor vystupuje jako trefný a vtipný glosátor všeho možného. Kniha je tak velmi příjemným čtením pro chvíle, kdy člověk nemá čas či naládu pustit se do tlustého románu. Dá se číst deset minut, a posléze odložit. Můžete ji číst měsíc, dva. Po roce se k ní vrátit. Vybrat si jen to, co vás zajímá. Nejedná se o pouhá encyklopedická hesla, ale o krátké prózy. To je někdy obtížnější, než napsat dlouhý román. A Czeslawu Miloszovi to šlo velmi dobře.
