80 %

Mitchell, Stephen A. - Ovlivňování a autonomie v psychoanalýze

Více informací k této knize najdete v detailu
Pod tímto zběsilým a neprůstřelným názvem se skrývá další z knih jednoho z nejlepších současných psychoanalytických autorů, Stephena A. Mitchella, který se psychoanalýzou nejen živí, ale také ji nadále rozvíjí a dokazuje, že nepatří do starého železa. Pokud si zrovna toto myslíte, pak je zajímavým náhledem na dějiny psychoanalytického hnutí a na prapodivné následky dávno zapomenutých ideových potyček z doby Freudova mládí a co všechno způsobil odpor k hypnóze a v jak bizarní teorie a praxe se dokázal transformovat.

Účelem knihy je opuštění (klasické analytické) techniky a její mantry: "neutralita, anonymita, zdrženlivost", a přechod na model zúčastněnějšího analytika. Zároveň se však každý bojí "zapletení se" s pacientem. Kudy ven se pokouší nastínit bratru 300 stránek textu.

Jak se psychoanalýza propracovala ke své "mantře"? Jednoduše, dobou svého vzniku. Koncem 19. století bylo náboženství chápáno jako líbivé fantazie, zatímco věda jako nezúčastněná realita. Chtěla-li psychoanalýza aspirovat na vědu, a to bezesporu chtěla, nezbývalo, než pasovat analytika na nezaujatého pozorovatele vně procesu. Dalším důvodem neinteraktivnosti psychoanalýzy je snaha odlišit se od hypnózy ze které vzešla. Tam, kde hypnotizér ovlivňoval a užíval sugesci, psychoanalytik interpretuje a uvolňuje. V roce 1893 byl diskreditován Freudův učitel Charcot sugestivním ovlivňováním hysteriček. O další důvod navíc, proč se držet od sugesce dále.

Analyticky orientovaní autoři i analytikové v klinické praxi, kteří zdůrazňují interaktivní povahu analytického vztahu, se musejí rychle a nutně konfrontovat s problémem ovlivňování, a jak uvidíme v následujících kapitolách, je to opravdu zapeklitý problém. Proto byli tito autoři rychle a globálně označení jako "neanalytičtí" a byli obviněni z toho, že praktikují černou magii "sugesce".

Nejprve přichází na řadu analytická interakce. V klasickém modelu nezúčastněný analytik poslouchá pacientovým volným asociacím a následně mu svými interpretacemi poskytuje vhled do jeho problémů. Terapeutický účinek tedy mají samotné interpretace. Lze však snadno objevit případy, kdy interpretace ke vhledu nevede, a pak nezbývá, než si položit otázku, co ještě zbývá v analytickém procesu, co by mohlo mít terapeutický účinek. Kupříkladu je to emoční osobnost terapeuta. Ostatně proto prý dříve klasická teorie fungovala, lidé byli zvyklí poslouchat autority a tedy i věřit interpretacím analytika. Devalvace autority vyžaduje komunikaci s pacientem.

Pacienti posuzují interpretace podle svých zaběhaných schémat, ve svém rámci. Současní kleinovci doporučují interpretovat vztah pacienta k interpretacím a vlastně hledají přímý kanál mezi pacientem analytikem (který není). Američtí egopsychologové spekulovali o pracovním spojenectví (proč by mělo vznikat a jak). Fairbain tvrdil, že ústřední transformativní aspekt v psychoanalýze je vzdání se "adhezívního" pouta k objektu a víra v možnost existence dobrého objektního vztahu prostřednictvím vztahu s analytikem. Mitchell stať "Slepé uličky a vzplanutí" v zásadě uzavírá konstatováním, že v analytickém procesu neexistuje žádné obecně použitelné řešení nebo univerzální technika.

Interpersonální přístup je alfou i omegou interpersonální psychoanalýzy (význačný směr zrozený ze syntézy interpersonální psychiatrie H.S. Sullivana a marxistické verze psychoanalýzy E. Fromma). Rozhodující roli zaujímá interakce s prostředím, tzv. ekologický princip. Psychoanalytik není nikdy chápán jako pozorovatel, ale vždy situaci spoluvytváří - princip součinnosti. Tento vysoce postmoderní směr - dle Kuhna dokonce bez paradigmat, jen s "živnou půdou disciplíny" - je schopen pomocí marxistické ideologie odvodit schizofrenii z důsledků poruch rodinného života. Směr vrátila do psychoanalýzy až C. Thopmsonová, přesunem důrazu na zakotvení jedince v přítomnosti a konceptem "charakteru". Levenson pak v postmoderním duchu vyvozuje, že analýza neodkrývá pravdu (která v postmoderním pohledu není), ale rozšiřuje uvědomování si toho, jak pacient vytváří strukturu svého chování. Následkem toho upadá do "jámy konstruktivismu", z níž vybředá toliko teoreticky. Současní interpersonalisté upřednostňují v analýze upřímnost, otevřenost a autentičnost. Cílem není zabránit ovlivňování, ale neustále jej rozebírat a přemýšlet o něm.

Zcela rozdílně k interakci přistupují zastánci kleinovské tradice a potažmo teorie objektních vztahů. M. Kleinová se zabývala především dětmi a studiem pudové hloubky psyché. Cílem kleinovské interpretace není rekonstrukce vzdálené minulosti, ale průběžný komentář k právě probíhajícím dynamickým představám. Kleinová předpokládala, že skutečné objekty lze odlišit od fantazijních navzdory jejich neustálé interakci, projekcím a retroinjekcím. Vlastně předpokládá, zvláště u dětí, existenci přímého kanálu. Předpoklad existence dvou odlišných kanálů mezi myslí jedince a vnějším světem se zachoval v celé kleinovské tradici je jedním z jejích nejvýznamnějších a nejcharakterističtějších rysů.

Hlavní inovací signalizující přechod od klasického pohledu Kleinové k současným kleinovcům je změna chápaní a používání pojmu projektivní identifikace. Zatímco Kleinová ji chápala jako obranný mechanismus fantazií v mysli pacienta, Bion ji považoval za proces, určitou formu interakce mezi dvěma lidmi. Analytik by měl vnímat, pochopit, zpracovat a vrátit zpět. Josephová tvrdí, že pacienti "zážitky v přenosu spíše prožívají, než o nich přemýšlejí a hovoří". Steiner a Feldman považují účast analytika v přenosové a protipřenosové interakci za politováníhodnou a nepřisuzují ji žádnou hodnotu. Analytik tak představuje nejen primární objekt, ale i oidipský pár, právě proto nesmí analytik připustit jiné než interpretační uspokojení pacienta. Když pacient usiluje o to, aby přiměl analytika k neinterpretační interakci, snaží se nejen všemocně ovládat primární objekt (prs), ale také svádět oidipského rodiče, aby zradil svého partnera a oddal se incestnímu intimnímu vztahu s pacientem (jako oidipským dítětem).

V dalším textu se Mitchell začíná více věnovat vlastní práci a autorům, jejichž myšlenky považuje na poli klinické interakce za nejpodnětnější, zejména se jedná o Jacobse, Ehrenbergovou a Ogdena. Vzhledem k tomu, že jednoosobnostní model psychoanalýzy byl na předchozích stranách rozvrácen, zatímco dvouosobnostní nebyl stále přesvědčivě nastolen, je také část věnovaná záměru analytika spletitá a nastiňuje spíše obecná směřování. Překvapivě se objevují i zmínky o mýtu "biologických hodin" u amerických analytiček, který oslabuje schopnost zaujmout neutrální postoj, a rasovém vnímání reality. Mitchell varuje před ateoretickým eklekticismem i pozérskou falešnou skromností, neboť analytik je v posledku ten, kdo bude činit kvalifikovaná rozhodnutí.

Míra kvalifikovanosti analytika je i dalším obsáhlým tématem. Zde je uvedena vcelku elegantní definice rozdílu mezi vědou a scientismem: Věda pomocí určitých metod shromažďuje jistý druh vědomostí, scientismus je spojený s vírou, že nám tyto vědomosti řeknou vše, co potřebujeme vědět o lidské zkušenosti, o smyslu a hodnotách. Již Freud se obával náboženského využití psychoanalytických vědomostí.

Na postmoderní pochybování o úloze, smyslu a významu psychoanalýzy navazuje několik postřehů k tématu pohlavní příslušnosti a sexuální orientace. V úvodním přehledu teorií platí Freud za biologizujícího autora. U následujících autorek dochází k dalšímu odklonu od vrozené přirozenosti člověka, ať už se jedná o Chassequetovou-Smirgelovou a francouzské freudovce s důrazem na předoidipskou matku (a její kloakální, pohlcující vagínu), Gilliganovou zdůrazňující vyšší emoční propojenost a vztahové morální hodnoty u žen a Fastovou dále rozvíjející koncept časté (!) ranné vývojové bisexuality. Ostatně připomeňme si, že nešťastný "živoucí" pomníček poledního zmíněného konceptu (a potažmo feminismu) John/Joan poskytl teoriím i pomníček reálný, neboť spáchal sebevraždu.

Pravou třešinku pro hledače výstředních pikantností bude jistě představovat podnětný pohled Irigarayové na nadřazenost ženských genitálií: Zatímco muž potřebuje nějaký nástroj, aby se sebe mohl dotýkat, ženy se prostřednictvím stydkých pysků dotýkají samy sebe přímo uvnitř, dříve, než je možné rozlišit aktivitu a pasivitu.

Podobně jako na poli pohlavní příslušnosti i k otázce sexuální orientace je uvedena pestrá paleta teorií. V této oblasti však panuje výraznější konsensus, a tak Mitchell nepovažuje změnu sexuální orientace za cíl analytické léčby, což už tvrdil Freud s odkazem na její převážně vrozený původ. Období Ovesyho direktivně-sugestivního přístupu, vykládající homosexualitu jako patologický, fobický únik před obavami z kastrace, označuje Mitchell jako "temnou epizodu" psychoanalýzy. Uvedený příklad nerozhodného bisexuála však kapitole ponechává otevřený konec, či minimálně nastoluje nové, bezpochyby konfliktní otázky.

Vcelku neprůstřelný styl článku je inspirován textem samotně knihy, proto také nezbývá, než vyzvednout práci překladatelky, Lenky Smetanové, jakož i redakční práci (poznámky, rejstřík) nakladatelství Triton, které knihu v roce 2002 vydalo.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 2. Z toho průměrné hodnocení: 1.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1006 ohodnocených)
1090 knih
  (956 ohodnocených)
a celkem 30175 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Martin, George R. R.; Dozois, Gardner - Darebáci
Titul: Martin, George R. R.; Dozois, Gardner - Darebáci
Sleva: 35 % (ušetříte 175 Kč)
Cena: 323 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
reprint původního vydání cca 1000 stran receptů a pracovních postupů.
Kuchařská škola M.B.Svobodové
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Otcové - dcery, matky - synové
(2) Dějiny lásky
Kraussová Nicole je mladá americká spisovatelka z New Yorku, její manžel Jonathan je také známý spisovatel. Román Dějiny lásky je autorčinou druhou knihou. V knize je věnování autorčiným prarodičům ...
(3) Jedinečný nůž
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům