Možná, že to byl i tentýž článek, ve kterém Mládek doznal, že knížky už psát nebude, protože to málo sype a on umí za stejný čas vydělat více. Zamáčkl jsem slzu, že si budu muset najít jiné šílence, a tu, po letech: Hle! Fejetony Ivana Mládka!
Z obálky tenké knížečky se na nás usmívá proslulý banjista přestrojený za Večerníčka bez čepičky. Krátce oznámí, že fejetony psal pro různé regionální "Deníky" v letech 2006 a 2007. Růžové a černé brýle, jimiž chtěl vypěnit co nejvíc lidí a povedlo se mu to beze zbytku.
Můj kamarád si po několikahodinové nečinnosti v autě začal z nudy prohlížet svou manželku a po třiceti letech se do ní opravdu zamiloval! Alespoň tak čteme ve fejetonu "Dopravní zácpy přinášejí lidem dobro". Zatímco většina fejetonů je založena na absurdním humoru a situacích přetažených ad absurdum, v části z nich máme přeci jen možnost nahlédnout pravého selfmademana Mládka, člověka přesvědčeného o tom, že občané by se měli živit rukama nebo alespoň hubou a nikoliv tím, že jsou. Do této kategorie anti-levicové zavilosti bych například zahrnul návrh sociálního pojištění úměrného politickému přesvědčení: Čím bude politická strana levicovější, tím budou její členové platit vyšší sociální pojištění. Své sociální cítění budou tak národu každý měsíc jasně dokazovat a svým pravicovým odpůrcům navždy zavřou huby. Podobná popíchnutí by měla přesvědčit i nejzarytější Mládkovy odpůrce, že opravdu nehraje debila za každou cenu, protože nic jiného neumí, ale naopak, že masku debila má nasazenu bratr Paleček, se kterým by se špatně porážel v politické diskusi.
Pár postřehů o letenské chobotnici ukazuje, jak ten čas běží. Pointa mi, pravda, trochu připomíná povídku Šimka a Grossmanna, ve které dědeček rozvíjel transparent: "Co balkón, to strom. Co strom, to veverka!", ale jinak je přínosná též podnětným varováním panu prezidentovi hodlajícímu bojovat proti stavbě Kaplického chobotnice vlastním tělem: Jsem zvědav, jak dlouho bude odolávat bagru obsluhovanému dost pravděpodobně fanouškem sociální demokracie.
Na mnohých fejetonech je dobře vidět, že je autor psal 15 minut před uzávěrkou, přesně jak v úvodu sliboval, a vypointování, jaké známe z povídek Šimka a Grossmanna, pokulhává, ačkoliv typ humoru je podobný. Jiné jsou dotažené a jiné obsahují prostě tak dobré špeky, že je úplně jedno, že končí uprostřed myšlenky. Kdo má rád Mládka a humor jeho estrád, nebude zklamaný.
A když někoho políbíte do ucha, může váš jazyk dostat zánět středního ucha.
Ale pozor na Mládka, servítky si opravdu nebere a dříve nebo později vytočí každého: Všichni si dnes myslí, jak četba povznáší a zatím dělá z lidí závistivce, úchyly všeho druhu, vrahy, nácky a komunisty. Posuďte jeho tvorbu sami z ukázky.
A víte kolik čtenářů, kteří si zakupují knihy jen na jedno přečtení, zemřelo už na rakovinu konečníku?
Vydal Fragment v roce 2007.
| nápověda
