Nebudeme si nic nalhávat, tento rozsáhlý komiks je pornografie. Píše to autor, píše se to na přebalu knihy, a k prodeji je od 18+. A tím nemyslím žádná intelektuální erotika, žádné surrealistické spodobnění sexuální touhy. Setkáte se zde jak s detailním kresleným i verbálním popisem heterosexuálního styku ve všech jeho podobách, tak hlavně s lesbickým a homosexuálním sexem, ale i se stykem s dětmi či zvířaty. Takto podané to vypadá jako děsná nechutnost, u které bychom nechápali, proč by to takové renomované nakladatelství jako Argo vůbec vydalo. Komiks totiž není jen obrázek, ale i text, často v bublinách či jinde pod ilustrací. A právě na text bychom se měli v tomto případě zaměřit. Obdobně jako v jeho minulých dílech, i zde si totiž Moore přetvořil k obrazu svému některý z klasických příběhů. Ve "Ztracených dívkách" vystupuje trojice žen se jmény Alenka, Wendy a Dorotka. Tři dívčí jména, která jsou spojená s třemi význačnými díly dětské literatury - "Alenka v kraji divů a za zrcadlem" od Lewise Carrolla, "Čaroděj ze země OZ" Franka Bauma a "Petr Pan" J. M. Barrieho.
V Mooreho příběhu se těsně před vypuknutím první světové války setkají ve švýcarském hotýlku Himmelgarten u rakouských hranic tři ženy- Lady Fairchildová (Alenka), Wendy Potterová a mladá Dottie Galeová (Dorotka). Ne jako dívky či holčičky, ale jako zralé a starší ženy, které se zde seznámí. Každá z nich má svá vlastní sexuální traumata, se kterýma se musí v životě nějak vyrovnat. Jejich sblížení pak spustí až psychoanalytické zpovědi, které svou osnovou kopírují výše uvedené knižní předlohy, ale přesto jsou naprosto odlišné. Autor vypustil především fantastický prvek a vložil naše tři hrdinky a jejich příběhy do reálného kontextu. Přesto ten jistý, především snový prvek fantazii zůstává. U Alenky je to pohled do zrcadla, Dorotka z Kansasu se vydává se svými střevíčky hledat nový svět, ale hlavně Wendy a její příběh se ztracenými chlapci vyznívá velmi originálně. Mooremu se podařilo naprosto dokonale zkopírovat hlavní dějové osnovy předloh, a přitom vytvořit zcela nové příběhy. Jeho nápady jsou mnohdy opravdu ďábelské, ale to je pro jeho tvorbu přízračné. Jak jsem už napsal, dost se zde přihlíží na jistou psychoanalýzu, i v textu dokonce jedna z postav doporučuje návštěvu populárního doktora z Vídně, který se problematikou sex versus psychika zabývá.
Čím více se do příběhu dostanete, tím více začnete jeho "pornografickou" stránku vidět z jiného úhlu. Děj, který mne svojí mystifikací v postoji k těm třem slavným literárním předlohám naprosto pohltil, asi nejlépe vyjádřil jistý Elves ze serveru komiks.cz: "Moore a Gebbie zkrátka vytáhli za rehabilitaci pornografie." S postupem děje jakoby ani nešlo o pornografii, ale prostou radost a zvědavost ze sexu, která osvobozuje jejich mysl. Přesně to, co hledají hrdinové populárního (a skandálního) francouzského autora Michela Houellebecqa. Pokud se vám líbil například F. Andahazy a jeho "Bohabojné ženy", tak na vás bude toto dílo jistým způsobem působit stejně. Samotná pornografická stránka je nakonec zcela pohlcena dějem, a nevyznívá tedy nijak vulgárně, ale spíše navozuje silné erotické napětí.
Samozřejmě nemalou důležitost u komiksu hraje i grafické ztvárnění, které zde měla v režii Melinda Gebbieová. Její stálé obměňování stylů, její hrátky s detaily (třeba hra stínů), pomohly ke kvalitě knihy stejnou měrou jako námět A. Moorea. A po šestnácti letech společné práce na tomto díle se v roce 2007 stala jeho manželkou.
Nemůžu se absolutně považovat za velké milovníka či znalce komiksu (jinak záměrná juxtaponovaná sekvence kreslených a jiných statických obrazů, určená ke sdělování informací nebo k vyvolání estetického prožitku), ale pokud pro Vás toto médium neznamená pouze akční hrdiny, pak "Ztracené dívky" jsou jedním z nejlepší ztvárnění lidské sexuality ve světě literatury.
Na překladu se podílel populární Viktor Janiš.
