Závěrečná, oficiálně tedy třetí kniha, je koncipovaná stylově jinak než první kniha (1.-2. díl). Murakami jakoby zpomalil tempo akce, které z první knihy vytvářelo skoro až dojem thrillerové četby. Ve své svébytné imaginaci nám tam předložil příběh o ospravedlnitelné pomstě za nepostižitelné násilí na ženách, o drobném literárním podvodu, který se vymknul z rukou, a vše to spojovala podivná, ale mocná náboženská sekta. Ale očekávaný závěr v poslední knize se nese v odlišném duchu. Autor nečekaně mnoho postav z první knihy doslova odložil jako nepotřebné loutky. Veškerou dramatičnost vložil do osudů trojice Aomame-Tengo-Ušikawa. Děj se teď spíše obrací do minulosti jejich životů a lidí s ní spojených a stvořil tedy příběh skládající se z desítek vzpomínek, kterými dokresluje charaktery našich postav. Jakoby sami splnili své poslání, a teď se musí vypořádat s duchy minulosti. A tím i jejich stále urgentnější potřebou znovunalezení. Ani dvacet let odloučení Tenga a Aomami není schopno devalvovat sílu lásky vzniklé pouhým dotekem rukou v dětství. A s touto filozofií Murakami předkládá i závěrečnou pointu, vyvrcholení příběhu, kde je vyjma lásky vše jakoby zbytečné, dokonce jistá očekávaná nutnost vysvětlení předešlých dějů a reálií. Láska je totiž jediná stálá veličina i tam, kde "mezi reálným světem a produktem fantasie už nevede jasná hranice".
Haruki Murakami (*1949) dostál svému jménu originálního vypravěče, a snad se z věčného kandidáta na Nobelovu cenu stane jejím nositelem.
Knihu přeložil opět Tomáš Jurkovič, jenž doplnil vydání i doslovem. Vyšlo v Odeonu na podzim 2013.
