1. Prostředí - Přičichnout si k japonské kultuře a k všednímu životu v Japonsku je velice lákavé. Ovšem pro obyčejného západního smrtelníka mohou být některé věci i lehce nestravitelné, přece jen, kdo z nás se vyzná v japonských reáliích? Murakami s tím jakoby počítá, nesnaží se nás mučit, ba dokonce zachází ještě dál. Jeho hrdinové čtou západní autory (Mann, Fitzgerald a další), poslouchají západní hudbu (jazz, Beatles a často i klasickou vážnou hudbu) a západní reálie jsou tak nějak cítit ve vzduchu. A to nejdůležitější, hlavní hrdina zřejmě do japonské společnosti ani nepatří, připomíná nám spíše melancholického existencionalistu evropského střihu. Je jasné, že s tímto osobním profilem v přísně uniformované japonské společnosti neprorazí a potácí se na jejím okraji.
2. Emoce - Murakami si na ně potrpí. Nestyďte se, přečtěte si jeho knihu a skrápějte jí slzami, trpte s hlavní postavou, prožívejte společně s ním ústrky, které mu život přichystal, broukejte si s jednou z hlavních postav slova známých písní v jednom dalekém japonském sanatoriu, zkrátka nechte se unést, jako jsem se nechal unést já a čtenáři po celém světě.
3. Erotika - Jednou z věcí, která je Murakamimu často vytýkána, jsou jeho popisy milostných scén. Jejich velice naturalistické podání by mohlo opravdu leckoho až znechutit, ale to už je každého osobní věc. Murakami už prostě takový je, je to prvek, který obsahují všechny jeho dosud česky vydané knihy, a tak se dá usuzovat, že to není nějaký náhodný výstřelek.
4. Tajemno - Ačkoliv Norské dřevo není žádné fantasy nebo science fiction, i tak je jeho atmosféra lehce tajemná. Možná je to způsobeno právě tím japonským prostředím, kdo ví? Právem se občas Murakami řadí mezi představitele takzvaného "magického realismu".
Lehce se dotknu i příběhu. Japonský muž vzpomíná na svoje mládí, zejména na svojí životní lásku. Děj se odehrává v Japonsku šedesátých-sedmdesátých let, v době transformace japonské společnosti. Ve vzduchu je cítit budoucí hospodářský vzestup a společnost se mění.
Norské dřevo je kniha, která mě zkrátka dokonale pohltila, a určitě se k ní ještě (možná i vícekrát) vrátím. Mohu ji s klidným svědomím všem doporučit.
