Murakami má u nás tisíce nadšených čtenářských fanoušků, ale přesto reakce na sbírku "Po otřesech" jsou ve valné většině, když ne záporné, tak aspoň rozpačité. A obdobně je to vidět i u čtenářských ohlasů v okolních zemích. Pravděpodobně za tím je už samotný literární útvar povídky. Poslední půlstoletí je prostě ve znamení románu, který je čtenářsky nejen oblíbenější, ale dává autorovi i více prostoru "ukecat" příběh a v neposlední řadě i větší finanční ohodnocení. V angloamerických zemích se za prubířský kámen literárního umění považuje právě dobře napsaná povídka.
Haruki Murakami v těchto šesti povídkách používá všechny své literární atributy, přesto jsou jeho příběhy jiné, než co si pod tímto útvarem běžně představujeme. Především to nejmarkantnější, čím se povídka vyznačuje, tedy trefná závěrečná pointa, v jeho příbězích jakoby scházela. Dokonce i nejdelší závěrečná povídka - "Medovníky", která ve své až sentimentální rovině představuje klasicky vyprávěný příběh s happyendovou pointou, v závěru čtenáři "zamotá hlavu" oním snovým mužíkem, který na všechny čeká s bednami. A právě fantaskní prvek je ve všech povídkách nepřehlédnutelný. Někdy je výraznější (jako v až bajkové povídce "Žabák, zachránce Tokia"), někdy je více schovaný a méně výrazný. Přesto nádech něčeho nadpřirozeného, magického či mystického je citelný v každé z nich.
Obdobně jako v angličtině, i do češtiny upravený název sbírky "Po otřesech" (v originále se to jmenuje podle jedné z povídek "Tanec pro všechna dítka Boží") poukazuje na hlavní spojující nit knihy, kterou je tragické, ničivé zemětřesení v Kóbe v roce 1995. Ale samotné zemětřesení není hlavním tématem ani jedné z povídek. Jen vždy nějak spíše okrajově ovlivní osud hrdiny. Hrdiny - člověka, který jen bezcílně zevluje životem. Jak je vyjádřeno slovy hrdinky příběhu "Krajina s žehličkou": "Když já ještě nikdy nepřemejšlela, jak asi umřu. To si vůbec nedokážu představit. Když vlastně doteď nevím ani to, jak bych měla žít." A teprve otřesen něčím nečekaným (útěkem manželky, spatřením fiktivního otce, rozpadem šťastného manželství přítele, či zjevením mluvící obří žáby) najednou vidí, že život se dá prožívat a ne jen přežívat. Ale kam, jakým směrem ho autor nasměruje, to už Murakami tají. Nechává to na fantazii čtenáře.
Překladatelem a autorem doslovu je náš Murakamiho dvorní překladatel Tomáš Jurkovič. Vydal Odeon - Euromedia group v edici Světová knihovna v roce 2010.
