"Sputnik, má láska" (orig. Spútoniku no koibito, 1999) je příběh osamělosti, kterou se trojice hrdinů příběhu snaží udolat skrze lásku, ale ta je jim až fatálně zapovězena. Fialka, Mjú a vypravěč děje K. - tři postavy v absurdním propletenci tragických, milostných vztahů. K., vypravěč příběhu, je mladý pedagog, který se zanícením učí na základní škole. Už z dob studia je ale zamilovaný do kamarádky, dívky Fialky, až excentrické bytosti s životní touhou stát se spisovatelkou. Ona jako nějaká éterická postavička z jiného světa zatím nepoznala skutečnou lásku, a nezná a nechápe tedy ani onu fyzickou sexuální touhu po milovaném člověku. Zcela otevřeně a s neskrývanou upřímností o tom ráda diskutuje se svým nejlepším přítelem K. (nejraději po telefonu tak kolem čtvrté hodiny ranní), což jen více prohlubuje jeho frustrace a utrpení, a tedy i až fyzicky bolestného ukrývání svého skutečného citu k ní.
Do příběhu nás vypravěč K. vpouští právě okamžikem, kdy i Fialka je nečekaně zasažena kouzlem lásky, ale ne ke K., nýbrž ke krásné starší femme fatale Mjú, podnikavé a energické Korejce. "Sputnik, má láska" je tady příběhem lásky mladého muže k dívce, která ale miluje jinou ženu, jež ale nedokáže milovat už nikoho. Je to příběh o osamělosti ve smyslu absence skutečného citu lásky. Murakami k němu vytvořil tři neobyčejně zajímavé postavy, na kterých vykreslil absurditu našeho světa, ve kterém kolem nás žijí milióny lidí, a přesto jakoby každý z nás byl osamocený ostrov.
Autor nám svým čtivým a barvitým jazykem předkládá obraz současného moderního světa citů, za jehož záhadami jsou otázky, na které ale odpovědi neprozradí. Především v druhé polovině knihy, kdy se Fialka rozhodne během společné obchodní cesty odhalit na nádherném řeckém ostrově své skutečné city a touhy k Mjú. Zde Murakami opět uniká do říše fantasie, k onomu magickému realismu, a tak i závěrečné rozuzlení v oné snové říši "tady" a "tam" ukryje. Stejně jako když v thrilleru nakonec odhalí pachatele, ale jak a jestli ho chytí už neprozradí, protože mrtvé oběti je to už jedno. Stejně jako K. a Mjú, ani vám už není dáno odhalit vše, co se kolem Fialky na ostrůvku v Egejském moři stalo. Zbývá nám je snít, protože když sníme, žijeme ve světě snů.
Překlad a fundovaný doslov jsou opět dílem Tomáše Jurkoviče. Vydal Odeon - Euromedia group v roce 2009.
