80 %

Nálevka, Vladimír - Studená válka

Více informací k této knize najdete v detailu
Teď, když už léto poněkud ochladlo, nezaškodí si připomenout dobu, kdy ochladly vztahy mezi nejvýznamnějšími členy antifašistické koalice SSSR a USA. Americký novinář H. B. Swope pro ni vynašel název studená válka. Je to čtení velmi poučné, které ukazuje, že problémy dneška se zrodily z problémů včerejška a ne všechny jsou tak jednoduché, jak vypadají v novinách.

Edice "Dějiny do kapsy", ve které kniha vychází, navozuje správný dojem krátkého, hutného shrnutí tématu. Autor, Vladimír Nálevka, se zabývá dějinami dvacátého století, zvláště mezinárodními vztahy, druhou světovou válkou a španělsky mluvícími zeměmi. Je zaměstnancem Ústavu světových dějin, přednáší na dvou fakultách Karlovy univerzity, kupříkladu předmět Horké krize studené války. Z mimoknižních děl si můžete přečíst jeho úvod ke sborníku Střet civilizací nebo rozhovor k otázkám budoucí role NATO pro MF Dnes.

Ale zpět ke knize samotné. Očekávaným hlavním tématem je vztah SSSR a USA, velká pozornost je věnována i procesu evropské integrace na jeho pozadí. Několik tématických kapitol vybočuje z evropského prostoru.

Kromě přehledu notoricky známých dat a událostí se v knize objevuje i mnoho méně známých postřehů a souvislostí. Hned na straně 18 se čtenář doví, že v zimě 1946/47 se Velká Británie (GB) jako světová velmoc zhroutila. K 1. lednu 1947 byla z americké a britské zóny v Německu vytvořena bizonie, čímž Velké Británie v zásadě předala zodpovědnost i nutnost uživit německé obyvatelstvo USA. Tou dobou probíhaly v britské zóně hladové bouře. Koncem února labouristická vláda předala odpovědnost v Palestině do rukou OSN a rozhodla o ukončení odchodu z Indie. K poslednímu březnu zastavila GB veškerou pomoc Řecku (ve válce s komunisty na severu) a Turecku. Následkem toho převzaly podporu obou zemí USA, k čemuž došlo formou známé Trumanovy doktríny.

Rozvinutím Kennanovy politiky zadržování komunismu byl Marshallův plán, oficiálně představený 5. června 1947. S pomocí Marshallova plánu se Spojeným státům podařilo stabilizovat západní Evropu. ... Na druhé straně bylo však na téměř půlstoletí potvrzeno bipolární rozdělení starého kontinentu, neboť Američané fakticky přijali realitu sovětské geopolitické sféry vlivu ve východní Evropě. Marshallův plán také změnil sovětský názor na balkánskou federaci, tj. spojení Jugoslávie, Albánie a Bulharska pod vedením J.B. Tita. Neohebnost Tita podle moskevských vzorů vedla k vyobcování Jugoslávie ze socialistického společenství a Jugoslávie do vypuknutí korejské války lavírovala na hraně vojenského střetu se SSSR. Důsledkem tohoto střetu byla také porážka řeckých komunistů (16. října 1949 podepsáno příměří), protože Tito zastavil jejich podporu.

Jedním z leitmotivů je vývoj německé otázky. V období největší bídy, roce 1947, předseda SPD Kurt Schumacher formuluje teorii magnetu: Neexistuje jiná cesta, jak vybojovat německou jednotu, než hospodářská magnetizace Západem, která by působila na Východ natolik přitažlivě, že pouhé fungování mocenského aparátu by přestalo být dostačujícím prostředkem k udržení vlády. V roce 1948 vzniká Trizonie a provádí měnovou reformu jejíž rozšíření na Západní Berlín (23.6.1948) vede k jeho zablokování Sovětským svazem.

V roce 1949 vstoupil do závěrečné fáze proces rozdělení Německa. Grémium v čele s Konrádem Adenauerem vypracovalo návrh ústavy západoněmeckého státu. Myšlenka tzv. Základního zákona zdůrazňovala, že Německá říše jako stát a právní subjekt nezanikla, nýbrž byla pouze dezorganizována, z čehož vyplývala důležitá kontinuita státu. Základní zákon vstoupil v platnost 23. května 1949, avšak byl stále podřízen okupačnímu statutu. Francie prováděla do počátku padesátých let demontáže továren ve své zóně. Válečný stav s Německem ukončili spojenci až 9.7.1951, čímž SRN povolili například uzavírat diplomatické styky. (Další, tentokrát Generální smlouva, mezi SRN a třemi mocnostmi byla podepsána 26.5.1952 a opět rušila válečný stav.)

To už se rozehrává také téma evropské integrace. Zkušenosti Jeana Monneta z práce Rady Evropy (založené 1949) vedly k vypracování strategie etapové integrace na základě ekonomického a technologického seskupování. S odkazem na říši Karla Velikého byla vytvořena Montánní unie - společný trh uhlí a oceli (18.4.1951 podepsána, 16.6.1952 vstoupila v platnost). Signatáři byly Francie, Itálie, SRN a země Beneluxu. Dalším tématem bylo "evropské obranné společenství" (EOS), alias možnost vytvoření německé armády, jednak v důsledku Adenauerova naléhání, jednak ve strachu z vývoje v Koreji. Francouzské Národní shromáždění smlouvu o EOS pro USA překvapivě odmítlo. Náhradní britské řešení rozšířilo formální Bruselský pakt ze 17.3.1948 o SRN a Itálii, čímž vytvořilo Západoevropskou unii, která přebrala některé funkce plánovaného EOS.

Hospodářský úspěch Montánní unie vedl k podpisu Římských dohod 25.3.1957, kterými se vytvářelo EHS a EURATOM. Obě organizace začaly pracovat od roku 1958. GB si zřídila vlastní trucispolečenství: Evropské společenství volného obchodu, které se příliš nevyvedlo. Když se pak v roce 1961 GB rozhodla do EHS vstoupit, Francie její vstup zablokovala, po dvou vetech nakonec GB vstoupila spolu s Dánskem a Irskem v roce 1973 (návrh na angličtinu, jako jednací jazyk vneslo Irsko, GB nesměla po dohodě s Francií). V roce 1967 se Montánní unie, EHS a EURATOM sloučily v Evropské společenství, které se v roce 1986 rozšířilo podpisem Jednotného evropského aktu.

Přesuňme se nyní do Asie, na Blízký východ. Pronacistické povstání "zlatého čtverce" v Iráku z dubna 1941 mající za cíl podporu postupu Rommelova Afrikakorpsu je počátkem výkladu na jehož konci je opět válka v Iráku, tentokrát v rámci "Pouštní bouře". Výplní kapitoly je pochopitelně vznik a existence státu Izrael a tím související války.

Pro české čtenáře bude neotřelejší podstatně neznámější válka v Indočíně. Zmíněn je už francouzský příchod do oblasti (1858), ale skutečný výklad počíná kapitulací Francie v roce 1940. Pokus o obrácení kabátu vichistickou koloniální správou v Saigonu Japonci odměnili 10.3.1945 obsazením strategických bodů a odzbrojením koloniálních sil. Tím se otevřel prostor pro do té doby okrajový Viet Minh operující při hranicích s Čínou. V červnu 1945 kontroloval Viet Minh šest provincií v povodí Rudé řeky, po kapitulaci Japonska obsadily Ho Či Minovy jednotky Hanoj, Hue i Saigon. Mocnosti se prozatím o tuto oblast nezajímaly. Konference v Postupimi stanovila jako dělící čáru mezi čínskou a britskou okupační zónou 16. rovnoběžku. Ho Či Min vyhlásil 2.9.1945 v Hanoji Vietnamskou demokratickou republiku, 11.9.1945 sever obsadila čínská armáda, od 12.9. se začali na jihu vyloďovat Britové. pod jejich kuratelou se začali vracet Francouzi a 9.10. převzala Paříž odpovědnost za jižní sektor. V lednu 1946 proběhly volby, které přesvědčivě vyhrál Viet Minh. Po odchodu čínské armády sice Francie uznala VDR (ale jen na území Tonkinu a Annamu). V červnu 1946 vyhlásila Kočinčínskou republiku a současně vojensky udeřila severně od 16. rovnoběžky.

[Možná je na místě sestoupit poněkud hlouběji do historie a připomenout, že současný Vietnam sestává z francouzských protektorátů Tonkin a Annam a kolonie Kočinčína. Posledně jmenované území v deltě Mekongu bylo prvním francouzským územním ziskem v oblasti. V době jejich příchodu bylo obsazeno Vietnamem, ale stále nárokováno Kambodžou, ze které bylo nedávno odtrženo. Výsledkem této lokální tahanice, pak bylo upadnutí obou aktérů do koloniálního područí. Celkové hranice francouzské Indočíny ustavila především koloniální válka se Siamem v roce 1898, ve které Siam ztratil Laos. Role Siamu/Thajska je v duchu koloniální msty zcela zamlčena. Počátek kapitoly tak vyznívá v duchu, že Kambodža a Laos byly součástí Vietnamu ještě před příchodem Francouzů.]

Počátkem roku 1947 Francouzi obsadili většinu severního Vietnamu a v létě nastolili vládu generála Nguyen-van Xuana. Viet Minhu nastaly zlé časy, které se projasnily postupem Čínské lidové armády k hranicím Indočíny při tažení proti Kuomintangu. V prosinci 1949 2. polní divize dosáhla hrabic Vietnamu a již koncem roku 1950 byli Francouzi vytlačeni ze severního Tonkinu. V nížinách se však Viet Minhu tolik nevedlo a generál Vo Nguyen Giap obsadil centrální Laos a vybudoval v něm zásobovací základny. Francie strádající vyčerpávající a nekonečnou válkou se dostává v této oblasti do vleku USA, je nucena v říjnu 1953 stvrdit suverenitu Kambodže i Laosu. USA se zavázaly nést 70% válečných nákladů. O vánocích 1953 Viet Minh pronikl do jižního Laosu a Annamu a přepůlil Indočínu. Ve snaze zabránit předpokládanému spojení severovietnamských a laoských komunistických jednotek generál Navarre nechal obsadit strategicky významné letiště u osady Dien-bien-phu.

A zde vstupuje historie Indočínské války do svého známějšího období. To je charakterizováno francouzským ústupem do pozadí. 16.6.1954 učinila Čína gesto a Čou En-laj se zavázal ke stažení jednotek Viet Minhu z Laosu a Kambodže, čímž Čína sledovala především to, aby USA nenašly záminku k vojenskému uchycení v oblasti. 21.7.1954 byly v Ženevě definitivně podepsány dohody zastavující palbu v Indočíně a dělící Vietnam podél 17. rovnoběžky, neutralitu Laosu a Kambodže, jakož i prozatímní rozdělení Vietnamu, který měl být spojen na základě celovietnamských svobodných voleb nejpozději v červenci 1956. Saigonská správa v čele s Ngo Dinh Diemem, stejně jako USA, ženevské dohody neuznala a sesazením císaře Bao Daie vznikla v roce 1955 Vietnamská republika. V prosinci 1960 byla v severním Vietnamu založena "Národní fronta osvobození jižního Vietnamu" a zahájena partyzánská ofenzíva v deltě Mekongu, cesta k 2. indočínské válce byla otevřena.

Poněkud mimo hlavní témata jsem vybral něco údajů o vývoji jaderných zbraní: Jaderná síla USA byly vyvinuta i vyzkoušena už v průběhu 2. světové války. Sovětský svaz provedl první jaderný výbuch 25.9.1949 v kazašské stepi. Velká Británie uskutečnila první zkušební výbuch 3.10.1952 na ostrově Monte Bello severozápadně od Austrálie. Francie pak až 13.2.1960 v Hamúdiji na Sahaře (nyní v Alžírsku). Podotkněme, že to bylo bezmála tři roky po prvém britském testu vodíkové bomby. Britům poskytly technologickou pomoc Spojené státy, Francii ji odmítly. Čína uskutečnila první jaderný výbuch poblíž Lobnoru 16.10.1964, neboť Chruščev také odmítl rozdávat jaderné technologie na požádání.

Studená válka vychází jako 22. svazek edice "Dějiny do kapsy" vydávanou Tritonem. Svazky nevycházejí podle pořadí v edici. Psáno pro sekci Věda Neviditelného psa.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 7. Z toho průměrné hodnocení: 1,43.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30461 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
McEwan, Ian - Betonová zahrada
Titul: McEwan, Ian - Betonová zahrada
Sleva: 20 % (ušetříte 50 Kč)
Cena: 199 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Nefalšovaná kočka
Lidstvo má vžitou představu, že kočky jsou taková miloučká stvoření, která jen leží na sluníčku a sem tam chytnou myšičku. A to je samozřejmě chyba! O tom se Vás bude snažit přesvědčit anglický ...
(2) Převtělení Timothyho Archera
(3) Bob a Bobek, králíci z klobouku
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům