Autor, Boleslav Navrátil, je novinář, který však hojně publikuje v Moravskoslezském deníku. Své články o historii města využil i při tvorbě textu knihy.
Historický úvod čtenáře provede od založení až po současnost a to včetně později připojených obcí. První zmínka o vsi Ostrava na pravém břehu Ostravice (ve Slezsku) je z roku 1229, kdy ji papežské privilegium zahrnovalo do majetku benediktýnského kláštera v Týnci.
Nicméně, Ostrava je svázána s těžbou uhlí a výrobou železa bez ohledu na vše ostatní. To ostatně shrnuje i Navrátil v poslední kapitole historického přehledu. Rodilí Ostraváci si vždy přáli a stále přejí, aby se o jejich městě mluvilo a psalo pěkně. Z mnoha důvodů to však i jim samotným činí potíže. Smolně byla fotografie objevena v takové době, že mohla zachytit právě dobu živelné těžby uhlí a navazujícího průmyslu, války a socialistický "buldozerový urbanismus". Bez ohledu na to, že současná Ostrava už prý je čistší než Praha, genia loci bude ještě dlouho ozařovat žár vítkovských pecí, protože mnohdy jsou tyto historické konotace i umně posilované, viz Stodolní ulice dnes a 34. Dobová pohlednice z roku 1905 ilustruje skutečnost, že v té době byla v Ostravě největší spotřeba alkoholu v celém rakousko-uherském mocnářství.
Jako doplňující četbu rozhodně doporučuji Zapomenutou Ostravu Josefa Filgase (pražácí a jiní zpěvácí budou potřebovat slovnik, bo inač by něrozuměli), je tam například celý článek o snímku 63.: Zábavní park Tivoli byl v Moravské Ostravě vybudován na někdejší haldě, která vznikla ukládáním hlušiny z dolu Karolina a prachu z Centrální koksovny. Když už jsme u té literatury, nejde nezmínit Bezruče: Na snímcích naleznete Heřmana Brodavku i jeho hospodu, před kterou zastřelil místního opilce, čímž dal Bezručovi záminku k sepsání Maryčky Magdonové.
V knize jsou zastoupeny i snímky novější historie: 86. Konstruktivistická budova uhelného prádla v areálu Karolina, která byla odstřelena v roce 1989 Zajímavé, já jsem měl dojem, že budovy svrhlo několik zapřažených buldozerů, každopádně to byla netradiční podívaná. Dokonce jsem byl překvapen, že v roce 1914 stál v Ostravě šivaistický, falický chrámek, ale podle popisky je to pavilon s dělostřeleckým granátem pro lodní dělo ráže 420 mm. K architektuře bych jen doplnil, že secese a Art nouveau jedno jsou.
Ostrava, stejně jako celé série Zmizelé Čechy a Zmizelá Morava a Slezsko potěší hlavně místní a milovníky impresí, které nebaví obcházet antikvariáty a sbírat staré pohlednice. Zároveň také činí možnost zapomenutí zmizelých tváří našich měst méně pravděpodobnou.
Vydala Paseka v roce 2007.
| nápověda
