Zde by se měl vážený čtenář zarazit! Dva tisíce šest set obrazů? Od koho? Od Tyttla, kterého nenajdete ani na Wikipedii!? Dnes zcela neznámý Tyttl byl počátkem dvacátého století veličinou nejen plzeňskou, kde se stal řídícím učitelem, ale i národní. Podle jeho maleb se učili studenti v Praze a výstavy jeho děl byly trhákem. V roce 1922 nazval Velenovský na jeho počest houbu - Choroš Tyttlův.
Tyttl přišel do Plzně z učitelského ústavu v Příbrami s jasným posláním - vytvořit první český barevný atlas hub, který by proslavil Plzeň a českou mykologii vůbec. V roce 1901 namaloval první obraz, to mu bylo 44 let, nejednalo se tedy o mladické poblouznění, ale o zcela uvážený závazek. V roce 1914 měl 1000 olejomaleb. A... nyní by se slušelo uvést dramatický zlom, ne nepodobný osudu Emy Destinnové, nicméně osud zde očekávané dramatické zápletce vstříc nevyšel a Tyttl dále maloval houby. Jeho jednání s vydavateli však narážela na striktní požadavek vydání celého kompletu 2600 tabulí. Marně jej Smotlacha upozorňoval na blížící se vydání atlasu Kaviny a Zejbrlíka (vyšel 1925). Tyttl setrval na svých požadavcích až do nabídky na vydání 2400 tabulí. Tento záměr přerušila jeho smrt v roce 1943.
Výbor 236 tabulí z Tyttlova díla tak i jeho zásluhou vychází až po stu letech formou kulturního artefaktu připomínajícího autorovu promarněnou šanci zapsat se do dějin. Vydání je to více než luxusní už od desek napodobujících vazbu v kůži. Kromě vysoké kvality tisku je dodána i vysoká kvalita doprovodné informace. Kniha obsahuje něco málo - pět - stran textu shrnujících Tyttlův život a pohled na jeho dílo očima znalce umění i mykologa. To vše nejen česky, ale i německy a anglicky, včetně rejstříků. Zobrazené houby jsou uvedeny pod současným správným druhovým jménem, ale tabule jsou doplněny i Tyttlovou krasopisnou popiskou. Odborní recenzenti František Kotlaba a Zdeněk Pouzar jsou dostatečnou zárukou, že uvedené údaje jsou správně (alespoň v kontextu současného stavu mykologie).
Obě editorky, Jaroslava Nesvadbová i Sylvie Pecháčková si daly práci, přesto si myslím, že by stálo za to splnit posmrtně Tyttlovi sen a vydat jeho dílo souborně, alespoň na CD. Nebyla by to pocta jen jemu, ale i Svatopluku Holcovi, který se Tyttlovými obrazy v Západočeském muzeu, jemuž byly odkázány jeho synem, pět let probíral a třídil je. Ostatně, je překvapivé, že takových zapomenutých milníků je povícero, kupříkladu ve dvou muzeích leží rozdělen rukopis Atlasu ryzců Zdeňka Schaefera (alespoň dle slov výše zmíněného Františka Kotlaby na přednášce na přednášce České mykologické společnosti).
Láká-li vás tajuplný svět, do kterého nepronikneš rázem a lehce, svět příživnictva nebo sympatických konkubinátů s příchutí popisné přírodovědy 19. století, neváhejte. Nečekejte ale praktickou příručku, respektive atlas podle nějž budete určovat houby přinesené z lesa. Dvě ukázky lze najít v Akademickém bulletinu Akademie věd České republika, ta také na vydání knihy podpořila.
Vydala Academia v roce 2008.
| nápověda
