Jak jsem už napsal o první části "Větrný zpěvák", příběh mne zaujal především svým netradičním pojetím fantasy, které nekopíruje temně středověké reálie, ale vytváří svůj velice svébytný svět. Svět s přesně neidentifikovatelným zařazením, obydlený množstvím velmi osobitých národů a postav, které oplývají jedinečným nadáním.
V prvním díle se národ Manthů musel nejprve vymanit z vlivu krutých Zazů. Druhý díl, který se odehrává o pět let později má už trochu jiný náboj. Kniha přidala pět let nejen na věku našich dvou hlavních hrdinů, dvojčatům Orlička a Střílek, ale příběh jakoby přešel do tvrdší reality. Už v první kapitole, kdy se konečně Manthové ve svém městě Aramanth cítí svobodně, přijde nečekaně zdrcující útok z rozpínající se říše Panství. Až nezvykle brutální popisy nájezdu, likvidace města a masakrovaní jeho obyvatel mne docela překvapily. Ne že by v prvním díle nebyla smrt a zabíjení, ale bylo to spíše v náznacích, v případě pouštních národů s jezdícími plachetnicemi dokonce až humorné. V tomto pokračování zabíjení nabralo docela konkrétnějších podob, a v případě speciálních zařízení tzv. Opičích vozů se dokonce dostalo na úroveň brutality temného středověku. Další prvek, který do děje zásadně zasáhl, je láska. Naši hrdinové vyrostli z dětských let a dostali se do věku, kdy začali pociťovat jistou přitažlivost k druhému pohlaví. Láska nakonec sehraje v díle přesně takovou roli, jakou se od toho citu očekává. A jako s každým případem lásky, i zde ovlivňuje děj nešťastná láska, na kterou se samozřejmě nabalí množství intrik a falešných slibů.
Kniha obdobně jako předešlý díl neobsahuje pouze dobrodružství a akci, ale přináší i jistou hlubší myšlenku. Tou je otázka, co je to skutečná svoboda, a jestli stojí za ni bojovat a případně umírat? Zotročený národ Manthů zjišťuje, že stále nenašel svůj skutečný domov. Musí se vypořádat nejen s vlastním zotročením z rukou Panství, ale především s vlastním svědomím. Otázkou je, zda žít v klidu a relativním blahobytu jako otrok, nebo riskovat bolest, hlad a smrt v boji za svoji svobodu.
Pokud jsem první díl hodnotil jako velmi výborný, tak druhý díl je možná ještě o stupínek lepší. Na otázku proč se mi to tak líbí, bych asi odpověděl - pro mne jedinečný a originální námět. Kniha přináší ne příliš komplikovaný, a přitom ale originální příběh. Autor ho zaplnil jedinečnými postavami, které děj opravdu obohacují, a ne jako u některých fantasy ság ho zatěžují a čtenáře spíše matou. S tím je spojený i fakt, že tento velmi čtivý příběh má stále pro nás připravená překvapení. Není psaný tak, abychom hned od prvních stránek mohl tušit, jak děj skončí. Autorův svět i jeho postavy nejsou totiž děleny dle černobílé šablony na dobré a zlé. Každá postav je hlavně něčím výjimečná. Na kvalitě příběhu samozřejmě dělá dost i překlad Pavla Kaase, který přeložil celou trilogii. V grafické úpravě slavného Petra Síse vydalo nakladatelství Argo.
