90 %

Noll, Richard - Carl Gustav Jung - tajný život - Árijský Kristus

Více informací k této knize najdete v detailu
Tento článek vyšel v roce 2003 ve dvou částech v sekci Universum Neviditelného psa.Kniha Árijský Kristus nyní vychází v druhém vydání s jiným přebalem a názvem pozměněným na Carl Gustav Jung - tajný život - Árijský Kristus. Snad nezaškodí, navzdory délce, knihu opět připomenout.

Před nějakým tím stoletím se začalo jistým skupinkám Němců zajídat, že vlastně uctívají boha, který nejen že není z jejich vlastního národa, ale dokonce je z národa, který ještě stále existuje a vzmáhající se vrstvě se plete při rozletu pod nohama. Dali hlavy dohromady a vymysleli, že ono to "ve skutečnosti" bylo úplně jinak, že bohem byl jeden z nich, který se prostě nějak zatoulal, ztratil, potom zase našel a Židi, jak byli zdegenerovaní tou civilizací ve městě, tak to všechno popletli, a jenom ti praví Árijci, jak zdravě běhali po tom lese, to všechno prokoukli a svého oprávněného dědictví došli. A tak vymysleli Árijského Krista. Ale tato kniha je o Carlu Gustavu Jungovi, což některé překvapí, jiné ne a hlavně spoustu velmi rozzlobí.

Richard Noll je vystudovaný psycholog, který nejprve zběhnul k historii vědy a později ke psaní. Toto není jeho první práce na téma Jung a dokonce ani jeho první kniha. V úvodu poznamenává, že kniha netvoří ani ucelený příběh, že je to jen několik doplňujících kapitol, které, jak se Nollovi zdálo, v tom, co o C.G. Jungovi (CGJ) víme, chybí. Nechce Junga hodnotit nebo pokračovat v tradici idealizace poloboha. Tento drobný protimluv ukazuje, že nebude Junga šetřeno, avšak vždy v rovině faktické - při množství uváděných faktů, skutečně není zapotřebí plkat. (Dobře, termín "ideologická inseminace" není košer.) I příběh kniha má, jen některá období a některým osobám je věnováno více místa. Vlastně je to několik volně svázaných příběhů sledujících určité téma, či osobu v Jungově životě. Předběžných znalostí netřeba, milovníky skadalózní literatury kniha bezesporu nadchne, pro poučeného čtenáře bude mnohem přemýšlivější, hlubší a předestře mu mnoho zajímavých otázek.

Árijský Kristus začíná historií rodu Jungů, požárem matriky, bohužel, omezenou na tři generace. I tak je to historie udivující, sledující hlavní linie germánského nacionalismu. Jeho děd považoval účast na Wartburgfestu, spojenou s prvním veřejným pálením neněmeckých knih za "jeden z nejčistších a nejsmysluplnějších zážitků ve svém životě". Nebyl prakticky nikdo významný, kdo by se s dědem CGJ neznal. Dle romantické módy se zřekl katolictví a stal se evangelíkem. Potom skončil v base, protože jeden z jeho kamarádů provedl atentát na pruského úředníka. Nakonec velkému nacionalistovi nezbylo, než se odstěhovat k úhlavním nepřátelům do Paříže, kde záhy zjistil, že kariéra je stejně dobrá jako vlast. S pomocí von Humboldtových doporučujících dopisů mladý lékař zahájil kariéru, která skončila postem rektora Basilejské university, což nebylo zas tak mnoho. Karl Gustav Jung (děd) založil více nemocnic, než Basilejská universita za deset let před jeho příchodem rozdala doktorátů. Přesto se stále cítil cizincem "mimo Německo". S místními měl značný problém se domluvit. Touhu po ideálech hasil v řadách svobodných zednářů, jichž se stal velmistrem.

Jedním z mála jeho dětí, které se dožily dospělosti, bylo to poslední, třinácté, syn Johann Paul Achilles, otec "našeho" CGJ. Ten se seznámil s Emilií Preiswerkovou z místní bohaté a tradiční rodiny. Její otec, Samuel Preiswerk, byl hlavou protestantských duchovních v Basileji, vyučoval výklad Starého zákona a orientální jazyky v Evangelickém ústavu v Ženevě. Preiswerk byl přesvědčen, že hebrejština je jazykem nebeským. ... Aby se naplnilo biblické proroctví, usiloval aktivně o návrat Židů do jejich vlasti v Palestině. T. Herzl jej označil za jednoho z prvních sionistů. Jednou týdně se zamykal a hovořil s duchem své první ženy. Matka Emilie, Augusta Faberová, Preiswerkova druhá žena, měla sama jasnovidecké a vizionářské schopnosti, což se poznalo, když byla probírána z kataleptického transu po disociativní krizi rozžhaveným pohrabáčem.

Rodinné historky, jakkoli by byly dnes veskrze malicherné, hrály v době posedlé myšlenkou, že dědičnost a příslušnost k určité rase má na jedince silný vliv, významnou úlohu. Na základě rodinné zkazky CGJ považoval svého dědečka Karla Gustava Junga za levobočka Johanna Wolfganga Goetha. Později se sám považoval za jeho reinkarnaci. A tak vědec v Jungovi nepochybně nalézal podporu v přežívajících lamarckistických tendencích v německé biologii, aby si nechal otevřenou možnost, že z jeho vlastní osobnosti vyzařují oslepující paprsky Goethova génia. ... Jung je zdokonaleným výsledkem evoluce předků, jejichž dědictví se v něm soustředilo. Tím dědictvím zůstává německý génius, duch jeho národa.

To jen tak na úvod o Jungově národním zakotvení z prvních 21 stran téměř 400 stánkové knihy. Následně se Noll zaměřil na Jungovu duchařskou činnost. Jeho seance se sestřenicí Helly jsou velmi dobře známé, jakož i jeho prokouknutí "nadaného média" a následné rozkrytí v profesorské disertaci na Burghölzli (1902). Méně už se Jung chválil za to, že jí knihy, podle kterých se naučila býti médiem, sám půjčoval. Pro Helly samotnou byla Jungova disertace katastrofou. Hysterie, kterou u ní prokázal, byla duševní nemocí a ty byly následkem "špatné krve" a tudíž masivní ostudou pro rod Preiswerků. Helly a její mladší příbuzní byli vyloučeni ze společnosti (tj. z plemenitby). Potenciální nápadník si vše rozmyslel a Helly nezbylo, než odjet do Paříže, učit se krejčovou. V roce 1911 Helly zemřela na tuberkulózu, a ačkoliv její vztahy s CGJ byly srdečné, vztahy Jungových s Preiswerkovými se nikdy neurovnaly.

V roce 1906 CGJ poprvé napsal Freudovi ohledně psychoanalýzy, která jej jako psychiatra velmi zaujala. Jung se nejvíce proslavil svými filosofickými a teoretickými sklony a často se zapomíná, jak moc se snažil nalézt praktické využití svých myšlenek v psychoterapeutické intervenci. 3. března 1907 se oba velikáni poprvé setkali a byli sebou nadšeni. Jung prohlásil Freuda za prvního živého génia ve svém životě, Freud jej časem pasoval na "korunního prince psychoanalýzy". Freud byl vášnivý ateista, Jung okouzlen vírou, Freud měl starého, dominantního otce a krásnou, mladou matku, zatímco Jung nevýrazného, pochybujícího otce a starší, tlustou matku. Jediné na čem se rozhodně shodli, bylo, že chtějí hrát první housle. Vztahy proto záhy začaly skřípat a v roce 1913 se oba formálně písemně informovali o vzájemném přerušení kontaktů. To už za sebou měli pestrou paletu šarvátek svých i svých následovníků, mnohdy v rasové, žido-árijské tónině.

Jung psychoanalýzu rozšířil na své domovské klinice v Burghölzli a tato skupina se stala vraty psychoanalýzy do světa, neboť z ní sejmula stigma vnitrožidovské záležitosti. Prvým, kdo veřejně prezentoval psychoanalýzu jako světový názor, překvapivě nebyl Jung, ale jeho kolega z Burghölzli F. Riklin, který v roce 1908 vydal knihu o psychoanalytické interpretaci pohádek. Jung viděl v psychoanalýze náboženství, nástroj ke změně společnosti a ke kulturnímu oživení degenerovaného světa a v lednu 1910 v tomto smyslu psal i Freudovi, který pochopitelně vypěnil.

Freud Jungovi zazlíval jeho árijčení, ačkoliv ho do novopohanského kotle v zásadě sám hodil. Byl to totiž on, kdo mu poslal Ottu Grosse, kterého v té době Jung velmi neměl rád. Otto Gross byl geniální syn geniálního otce - Hanse Grosse - zakladatele moderní kriminalistiky. Otto byl lékař, ale hlavně bojovník proti patriarchátu, "velekněz sexuálního osvobození", anarchista obklopený bisexuálními bohémy a revolucionáři a hlavně těžký toxikoman. Právě v průběhu absťáků v Burghölzli stačil Jungovi vysvětlit své polygamní teorie sexuálního osvobození.

Jungova léčba měla na Grosse pramalý vliv, zato Grossovy názory Junga rozložily a křesťana v něm dokonce zabily. V roce 1912 objevil pohanskou spiritualitu s jejím posvátným sexem. Polygamii od té doby soukromě doporučoval všem mužským pacientům. V roce 1910 Freudovi píše, že nezbytným předpokladem pro dobré manželství je podle něj výsada být nevěrný a že se z toho velice poučil. Kupodivu si ve stejném dopise stěžuje, že jeho žena zcela bezdůvodně předvádí žárlivé scény. Stejně jí to nepomohlo, Toni Wolffová byla její spolumanželkou 40 let, i když tehdy běsnila kvůli Sabině Spielreinové. Od Grosse pocházejí i koncepty termínů extroverze a introverze, v roce 1921 toto ovlivnění v "Psychologických typech" Jung sám uvádí.

Lidé uvažují o tom, proč byla tak velká část staré mytologie i každodenních rozhovorů Árijců věnována slunci - ale jak jinak to mohlo být? (Přednáška z roku 1878) Inu, všelijak, ale to by se árijským mystikům nehodilo do krámu. Podle árijské rasové teorie byl Jung přímo předurčen k jejímu dalšímu rozvíjení a není proto divu, že tak učinil. Roku 1909 odešel z Burghölzli, založil si soukromou praxi v Küsnachtu a začal pracovat na teorii sjednocující psychoanalýzu s evoluční biologií, archeologií a srovnávací filologií - rasovou teorii nevědomí. Jung byl přesvědčen, že změny v libidu probíhající v čase mohou být pochopeny prostřednictvím studia starých náboženství a kultur. Pokud by se mu podařilo určit jisté stupně proměn libida v čase, jež by odpovídaly proměnám libida ve vyvíjejícím se jedinci, mohla by psychoanalýza po právu prohlašovat, že odhalila tajemství života a historie. Od roku 1911 již Jung nikdy nepřipustil, že by mýtický obsah snů mohl být něco jiného, než projev kolektivního nevědomí, a to navzdory tomu, že v době své disertace považoval kryptomnézii (zasuté vzpomínky) za základ veškeré tvorby.

Freud se snažil udržet "křesťanskou větev" uvnitř psychoanalýzy, ale jak sám přiznal, jeho "záměr spojit židy a góje ve službách psychoanalýzy", se nezdařil. Roztržka byla nevyhnutelná, neboť Freud velmi rychle domyslel, kam "zděděné vzpomínky po předcích" jungovce přivedou: Pochybují nyní o vlivu infantilních komplexů a brzy se už začnou odvolávat na rasové rozdíly, aby vysvětlili teoretické rozdíly, píše Freud v červenci 1912 Ferenczimu.

Jungova práce plně zapadala do kultury "pokrokové reakce" proti industriálnímu kapitalismu, do níž patřilo široké spektrum lidí od pravicových rasistů, až po levicové anarchisty. Ta viděla hlavní zdroj degenerace v industrializovaných masách ve městech a obnovu v návratu k pravé kultuře, prapůvodnímu zázemí duše, tedy k národu. Na individuální úrovni byla lékem abstinence, nudismus, vegetariánství, zdravá strava, spiritistické kontakty s předky a výlety do přírody. Na úrovni kultury pak vyčištění árijské rasy eugenikou a deportacemi.

Curyšské ordinace Jungových kolegů zaplavila smetánka novopohanské bohémy z Ascony. Poslední dar Otty Grosse, uvedení do nonkonformní společnosti, přinášelo sladké plody úspěchu a popularity. Jung sestupuje do hloubi árijské mystiky a uvádí se do transu v němž se v prosinci 1913 stává mithraistickým božstvem Aionem - Bohem se lví hlavou; Deem Leontocephalem. Mithrasmus byl tou dobou považován za prazdroj árijské mytologie. Noll píše, že vše, co Jung o mithraismu uvádí, lze nalézt v knihách Cumonta a dalších autorů, které Jung četl.

K mithraismu a CGJ se váže i zajímavá astrologická historka. Snad právě kvůli mithraistickým mystériím Jung začal studovat astrologii, kterou ho pořádně naučila Wolffová. Stoici z Tarsu si povšimli precese bodu rovnodennosti a vyvodili z ní existenci superboha, který dokáže měnit strukturu vesmíru. Tím bohem měl být Mithra zabíjející býka (epesně: provádějící tauroktomii), neboť mithraismus se objevil právě v době, kdy bod jarní rovnodennosti opustil znamení býka. Avšak; býk byl také slunečním znamením Freudovým, z čehož Jung odvodil vítězství své širší koncepce libida nad přísně sexuální teorií Freudovou. Že Jung odmítl Freudovo vysvětlení tauroktomie, jako mytologickou projekci vytěsnění, zabíjení animálního ega egem lidským, netřeba dodávat. Rozhodně však třeba dodat, že právě ztotožněním s Aionem, osobním prožitím nejstaršího árijského mystéria v postoji s rozepjatými pažemi se Jung stal oním Árijským Kristem.



... a tím jsme se dostali přesně do poloviny knihy. Kdo se začte, ten se doví ještě více o mystériích, o tom, že všechny zásadní termíny jungovské analytické psychologie jsou krycími jmény, která měla maskovat živoucí mystéria bohů a předků, a pak se seznámí se skutky tří "apoštolů" - Fanny Bowditchové Katzové, Edith Rockefellerové McCormikové a Constance Longové. Co příběh, to živoucí kronika přelomu 19. a 20 století.

Kniha obsahuje 39 stran poznámek, což je v tomto případě seznam citované literatury. Značná část zdrojů jsou rarity: soukromé archívy, korespondence, rukopisy, prapodivná a lokální vydání. Žel, zdroj hlavní, osobní knihovna a archív Jungův, jakož i pozůstalost jeho "zneviditelněného" spolupracovníka Honeggena, nebyly autorovi zpřístupněny a patrně nikdy nebudou. Už předchůdkyně této knihy, kniha: "Jungův kult: Počátky charismatického hnutí", totiž vyvolala velké pozdvižení. Mnoho jungiánských analytiků se pokoušelo prosadit jeho bojkot, ale přesto se jim nepodařilo Nolla ani vyštvat z jungiánských kruhů, ani mu znemožnit přístup na seminář o Jungovi v roce 1997. Na síti si můžete přečíst rozhovor s Nollem, právě k této knize (anglicky). Pokud mému výběru nevěříte, nezbývá Vám, než se vydat do světa, paleta názorů bude bezpochyby přepestrá! Polemiku s jedním z nejhorších obvinění, že terminologie analytické psychologie je soubor "krycích jmen" mysterijního náboženství, ale i o Sabině Spielreinové naleznete na stránce The Journal of Analytical Psychology.

Jak už bylo řečeno, druhá část knihy je o třech ženách analytické psychologie. V té bylo naznačeno, že Jung si na ženy rozhodně potrpěl, byl atraktivní, dalo by se říci playboy, ke stáru štramák. Následkem nabídek k homosexuálnímu sblížení kolem osmnácti byl k mužům velmi rezervovaný (Freud mu nepřekonání tohoto komplexu vyčítal) a i bez toho autoritativní, takže se skoro s každým rozhádal. V tom nebyli Jung a Freud žádné vyjímky, všichni kohouti na smetišti nevědomí, se dříve nebo později servali.

Zpočátku, stejně jako kdysi ve starověkých dionýských kultech, chodily k Jungovi i z velké dálky hlavně ženy, které se účastnily jeho mystérií. Mnohé ženy z jiných zemí, jež sužovala duchovní touha, které v židovskokřesťanské společnosti nemohly zastávat jakoukoli mocenskou pozici nebo byly očarované léty strávenými na spiritistických seancích nebo četbou teosofických textů, se rozhodly opustit své domovy a usadit se ve Švýcarsku, aby mohly být Carlu Gustavu Jungovi nablízku. Jung byl jejich "nové světlo", jejich duchovní rádce a prorok, švýcarský lékař a vědec, který zároveň ovládal okultní moudrost a magické praktiky. Přicházely za Jungem, aby se vyléčily a aby se naučily, jak prostřednictvím vizionářského spojení s transcendentní říší bohů a bohyň vyléčit druhé.

První zachovalé záznamy z období po rozchodu Junga s Freudem zůstaly po Fanny Bowditchové. Fanny byla dcera význačného amerického experimentálního fyziologa Henryho Bowditche. Společnost profesorů filosofie a medicíny se na Fanny příliš nepodepsala, byla plachá, nerozhodná, propadala depresím a intelektuální otázky ji nijak zvlášť nezajímaly. Navíc nebyla žádná krasavice, a to dokonce natolik, že Noll píše: Neměla mnoho nápadníků a nevypadalo to, že si najde manžela. Od roku 1905 pečovala o svého umírajícího otce, a když v roce 1911 zemřel byla zralá na sebevraždu. Fannina matka kontaktovala "jakéhosi" vzdáleného bratrance Jima, jinak Jamese Jacksona Putnama, zakladatele americké neurologie a muže, který psychoanalýze otevřel dveře do Ameriky. Toto příbuzenství také Fanny povýšilo z kategorie platících pacientů do kategorie strategických známostí.

Putnam doporučil důkladnou psychoanalytickou léčbu u Junga. Fanny v Curychu skutečně pookřála, musela se věnovala léčbě, učit se německy a na své problémy neměla čas. Poté, co CGJ stanovil počáteční diagnózu: zabržděný vývoj osobnosti, předal Fanny Marii Moltzerové - holandské zdravotní sestře, která v Cuchychu pracovala od roku 1910.

Popravdě řečeno, nešlo jen o to, že Moltzerová byla dlouho jedinou Jungovou žačkou, která uměla plynně anglicky - jako první překládala Jungovy přednášky do angličtiny. Byla také dcerou právě toho Bolse, kterému patřil světoznámý lihovar. (Schválně, pod jakým jménem si pamatujete modrý likér, Bols nebo Curacao?) Na protest proti otcem šířenému alkoholismu se stala zdravotní sestrou. A hlavně byla Jungovou milenkou. Snad jen jeden roztomilý citát; píše Freud Ferenczimu: CGJ se chová jako naprostý blázen a nesnesitelný člověk, kterým vlastně také je. Osobou, která jej analyzovala, mohla být jedině slečna Moltzerová a on je tak pošetilý, že je hrdý na tu práci, kterou dělala žena, s níž má poměr.

Fanny se prostě připletla do gradující roztržky Junga s Freudem, jako by už nestačilo, že se zmítala v mlýnici analyticko-milenecké dvojice Moltzerová-Jung. Fannina léčba se zpočátku příliš nevyvíjela, vadilo jí, že jí Jung nadává. Putnam napsal Jungovi dopis, po kterém analytická dvojka dokázala Fanny přesvědčit, že Junga miluje, což pak vysvětlili přenosem, a především dosáhnout její naprosté závislosti. Putnamův příklon na Freudovu stranu to sice nezvrátilo, ale tento šach pěšcem, jej přeci jen tlumil v publikování jeho názorů na nacionální omezenost a okultnost Jungovy skupiny.

Fanny záhy pochopila, že terapie je nové náboženství s bohem Jungem v čele. Poněkud její víru rozhodila recepce Psychanalytického klubu roku 1916, kde se Jung velmi nevybíravě pohádal s Maederem a nakonec mu ještě vyhrožoval, že poteče krev. Maeder pak s Kellerovými, kteří také nechtěli opustit platformu křesťanství založil "Oxfordské hnutí". Fanny zůstala v Jungově skupině, dosáhla posléze i osobního splynutí s bohem, ale její vztahy s Jungem ochladly. Její hlavní analytičkou se stala Moltzerová, která se jí svěřovala se svými problémy s CGJ. Díky tomu víme, že Moltzerová viděla ve svém vztahu s Jungem nového Adama a Evu. (Co viděla v Jungově manželce a dětech, se nepraví.) Fanny se mezitím vdala za psychoanalytika Rudyho Katze. Nicméně jejich manželství rozhlodávaly jeho "velmi silné polygamní sklony". Nedivme se, jeho analytikem byl Jung. Tím našly Fanny s Moltzerovou další společnou řeč, neboť její problémy s Katzem se velmi podobaly Moltzerové vztahu k Jungovi. A tak obě hořekovaly, přemýšlely jak nahradit polygamní sklony duchovním zanícením a vyhrožovaly Katzovi, že se z nevěr zblázní. Nakonec Fanny Rudyho o 29 let přežila, dožila v Durhamu obklopená mandalami a s přezdívkou "vévodkyně" chodila na setkání kvakerů a vzpomínala na bouřlivá léta u Junga.

Druhá žena Nollova seznamu nebyla klíčem k vědecké prestiži a uznání, ale klíčem univerzálním, přinášela totiž peníze. Moc peněz a s nimi i slávu. Edith Rockefellerová McCormiková byla věčně nespokojená, chladná intelektuálka bez přístupu k intelektuálnu, u níž se časem rozvinula silná agarofobie (strach z otevřených prostor - prostě nevycházela z domu). Její manžel, Harold Fowler McCormick, měl prvotřídní temperament a druhořadý intelekt, jeho království začínalo tam, kde se jeho žena bála vstoupit, v klubech a na večírcích. Nepřekvapuje proto, že na rozdíl od ní, ho měl každý rád. Jejich sňatkem se spojila dvě finanční impéria, Standard Oil a International Harvester. Stav Edith se postupně zhoršoval, dvě děti jí zemřely, ostatní ji vždy považovaly za jaksi cizího člověka. Harold, který se nevzdával možnosti vyléčení Edithiny "nervozity", dostal dobrý tip od svého bratrance Medilla, vydavatele Chicago tribune, kterému Jung vyléčil deprese polygamií. Tip zaujal i Edith a září 1912 se oba setkali.

Jung umožnil léčeným ženám z bohatých rodin, které byly určeny ke směnnému obchodu mezi rody a s jejich vzděláním se nikterak nepočítalo, okusit blaho poznání. Také Edith navštěvovala přednášky o psychoanalýze a historii náboženství. Jung ji ale v rámci výuky pokory nechal třeba také drhnout podlahy v jejím hotelovém pokoji. Rovněž na Edith Jungovy rozvíjející se archetypové představy zapůsobily a postupně dostala do analýzy manžela, dceru Muriel a syna Harolda Fowlera mladšího. Neanalyzovaná zůstala jen dcera Mathilde. Vliv Jungových názorů začal posléze znepokojovat otce Rockefelera, zaníceného baptistu, který se domníval, že jeho dcera a zeť propadli jakési sektě. Haroldem psané vysvětlující dopisy příliš nezabraly a otec dokonce nechal dceru předložit inventuru svých vydání. Psychoanalytický dům v centru Curychu Edith skutečně málem zruinoval, nakonec jej opustili a zakoupili jiný, více stranou, ve kterém sídli Psychologický klub dodnes.

Peníze Rockefelerových uvedly Junga do anglicky mluvícího světa a pomohly mu ke světové proslulosti, které se těší dodnes. ... Rockefelerovi, McCormickovi a Mellonovi byly tři nejbohatší rodiny ve Spojených státech a můžeme se pouze dohadovat, jestli by Jung byl ještě dnes tolik populární, kdyby jeho mystéria tolik nepřitahovala a nakonec nezískala pro novou víru jejich ženy. (Mellonovi dali ve 40-ých letech peníze na překlad a vydání kompletního díla CGJ v angličtině.)

Rockefelerovi a McCormickovi však byli nejen Jungovou spásou, ale také hrobem jednoty Psychologického klubu. Jungovi kolegové zpozorovali, že dorazil rychlík s penězi, a tak do něj chtěli naskočit. Problémem bylo zejména to, že v onom vlaku už byl Jung a bylo potřeba mu skočit alespoň na ramena, což neustál nikdo. Vzpírání se Jungově autoritě bylo opláceno urážkami a sarkasmem a následným dusnem. CGJ nakonec vyhrál boj o moc tím, že získal na svou stranu většinu žen, které byly členkami Klubu. Zvláště pak roztržka s Maederem vyděsila Harolda tak, že podstoupil další sezení u Emmy Jungové, která mu doporučila, aby sepsal jakési poučení z krizového vývoje.

Edith se stala analytičkou navzdory tomu, že se stále bály vyjít z hotelu. No a pak už je to telenovela: Harold si pod vlivem Jungových názorů našel milenku. Edith okouzlil její pacient, bývalý zlatokop a zahradník. V rozvodovém řízení se rodina překvapivě postavila za Harolda - polská herečka Walská jim byla pravděpodobně milejší než švýcarský zahradník. Edith, která se považovala za vtělení Tutanchamónovy nevěsty, zemřela v hotelu na rakovinu, výraz v bídě by musel být patrně ve velmi mnoha uvozovkách. Fowler-syn si vzal o 19 let starší matku svého spolužáka ze školy. Edithin řidič prodal své paměti místnímu bulváru, a proto nepřekvapí, že veškeré deníky byly po smrti pro jistotu příbuznými spáleny, aby nevypluly další podrobnosti.

Poslední příběh se od předchozích dvou liší snad ve všem. Constance Longová byla z početné rodiny, stala se operační asistentkou a posléze i lékařkou. Svým energickým postupem na místě vrchní lékařky v sirotčinci zvládla epidemii záškrtu tak, že jediné z dětí nezemřelo. Gloriola lidové hrdinky jí umožnila dokonce otevřít soukromou praxi. Kromě této samostatnosti byla Constance také zamilovaná do jisté MKB, kterou nerozkryl ani Noll, a bůh-muž Jung na ni tudíž až tak nepůsobil. Nakonec mu zasadila ponižující ránu přestupem k učení ruského mystika Uspenského, proroka arménského gurua Gurdijeva. (Předjezdci Matrixu - tvrdili, že realita je snový stav, z něhož se stále snažíme probrat.) Obrovský téměř-albín Uspenskij s magickým slovanským přízvukem řádil v řadách anglických jungiánů, jako kuna v kurníku. Jung byl zděšen. Longová, Nicoll a Young byli speciálně protifreudovsky vycvičeni a nyní padli za oběť poloárijskému čaroději. Jeho dopisní kampaň dopadla přímo tragicky, marné bylo varování pře jedem z cizí země i před totemy z cizích stromů, tomu, že pravda je strom, který má kořeny jen ve vlastní zahradě, nikde jinde, neuvěřil jediný. To už také veřejně tvrdil, že Freudova a Adlerova analýza fungují jen na Židy.

Jungovy myšlenky a s nimi spojená rasistická a árijská mystika byly uvolněny ze svých kořenů a začaly si žít svým vlastním životem. Jak napsal sociolog Heinz Gess, zaznívá ozvěna těchto myšlenek nejen v nacionálním socialismu a fašistické filosofii obecně, ale také v moderním okultismu a v ideologii hnutí New Age.

V roce 1925 Jung na semináři v Curychu veřejně oznámil své vnitřní vize a zkušenost splynutí s bohem. Právě v tomto období začíná CGJ přelhávat historii případu "Muže a slunečního falu", který měl být důkazem par-excelence kolektivního nevědomí. V roce 1911 byl ošetřujícím lékařem psychotika Schwyzera Honegger a představu falu visícího ze Slunce, který svým kýváním způsobuje vítr, zaznamenal v roce 1909. V roce 1930, už to byl rok 1906 a zaznamenávajícím byl sám Jung, to prý, jak se dohledaly starší vydání knih o mithraismu.

O politiku samotnou se Jung zajímal jen málo. Možná, že byl nacionálně orientovaný a možná, že byl i antisemita, ale neexistuje žádný důkaz o tom, že by kdy byl nacistou. Po nástupu nacionálního socialismu k moci dovolil židovským analytikům, aby se na něj odvolávali. Pravdou ale zůstává, že v letech 1933 a 1934 vládly v Jungově okruhu silné sympatie k nacismu. Tak už to bývá, když se "biologie a spiritualita mísí v mocném amalgamu..."

Kdo vládne (převážně) němčinou, může si přečíst něco z rozsáhlého archivu knih (teď již nejen) z 19. století (není to tak přímo k tématu, ale je tu třeba 31 titulů Ernsta Haeckela, o kterém byla v knize řeč).

Vydal Triton v roce 2002. Nyní v roce 2006 vychází dotisk s novým přebalem a pozměněným názvem: Carl Gustav Jung - tajný život - Árijský Kristus.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 13. Z toho průměrné hodnocení: 2,31.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30459 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
McEwan, Ian - Černí psi
Titul: McEwan, Ian - Černí psi
Sleva: 20 % (ušetříte 46 Kč)
Cena: 183 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Oko času
(2) Láska je...vodit se za ruce
Láska je nejkrásnější cit v lidském životě, když lidé v lásce počnou dítě a s láskou jej vychovávají, tehdy lásku najdou, ale to nestačí! Rodiče by měli učit své dítě porozumět lásce, štěstí a ...
(3) Astrid a Veronika
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům