Příběh je založen řekněme na klasickém "hugovském" konfliktu mezi děsivým Quasimodem a nádhernou Esmeraldou. Jen místo středověkého světa se přenesete do současnosti, a místo Quasimoda a Esmeraldy nám tu vystupují Epiphanes a Ethel. Epiphanes Otos je mladý muž, který sám sebe charakterizuje jako nejškaredějšího člověka na světě. Tato jeho fyzická nevzhlednost ho už od dětství naprosto izolovala od okolního světa, který jeho zhled děsil. Tento soukromý svět a vlastní výjimečnosti pak Epiphanesovi dovoloval vidět okolí nejen velmi kriticky, ale přímo v ironickém pohledu. Toto vyžívání se ve vlastní jedinečnosti ale ukončila až triviální záležitost, což nedostatek financí určitě je. A tak když se dědictví po vzdáleném strýci rozkutálelo, nezbývalo milému Epiphanesovi než se kouknout po nějakém zaměstnání. A kde využít svoje přednosti lépe než v uměleckém světě filmu, kde ovšem jeho jedinečnost je i pro velké umělce příliš silné kafe. Ale mírný incident při konkursu mu nakonec změní zcela život. Potká totiž svoji osudovou lásku - krásnou a neuvěřitelně milou herečku Ethel. Jeho život, kdy si liboval ve své naprosté otevřenosti, ve své kritické beztrestnosti, najednou jako mávnutím kouzelného proutku zmizí. A je tu Epiphanes plný duševního napětí a nerozhodnosti. To vše způsobí cit tragické lásky, který poprvé poznává ve svých devětadvaceti letech.
Stejně jako ve všech předešlých románech od Amélie Nothombová, i tento román jakoby v sobě měl něco z prvků thrilleru, ale ne ve smyslu amerických krvavých příběhů , ale v úžasném autorčině citu pro duševní a emocionální napětí. Stránku po stránce nás autorka překvapuje novými prvky nejen v ději, ale i ve vývoji jednotlivých postav. Epiphanes přímo srší neuvěřitelnými nápady, z nichž jeho touha stát se modelem velkých módních návrhářů je snad svojí naprostou nestoudností, a přitom logickou nenapadnutelností, asi nejkrásnějším příkladem, jak moc našeho hrdinu baví bavit se na účet naši komerční společnosti. Společnosti, kde jak zjišťuje, není otázka fyzického vzhledu důležitá, ale důležitá je jen popularita a jedinečnost, byť přímo vystupující proti jakékoliv přirozenosti. Čtenář se opravdu báječně baví nad jeho myšlenkovými postupy a výřečností. A tak jak se stává hrdina přístupnější, i vy jako čtenář se dostanete do stavu, kdy nevíte jestli ho obdivovat, či ho litovat, či snad nenávidět. Ale všechny tyto Vaše možné problémy za nás vyřešila autorky svým šokujícím závěrem.
"Atentát" je prostě inteligentní, a přesto čtivý a svěží příběh, kterých je na našem trhu po čertech málo.
| nápověda
