Román "Můj soukromý nepřítel" (Cosmetique de l'ennemi, 2001) je v pořadí její desátou knihou. Hrdinou tohoto krátkého románu, vlastně novely, je obchodní cestující středního věku Jéromy Angust, který musí kvůli zpoždění odletu jeho letu sedět na letišti. Už toto je dost nepříjemné. A aby toho nebylo málo, začne ho v čekárně obtěžovat podivně se chovající chlápek představující se jako Textor Texel. Nejprve vypadá jako člověk s podobných osudem "čekatele" zpožděného letu, ale po pár minutách, kdy už by normální člověk pochopil, že další konverzace není žádána, Textor nebohému Jéromu s klidem vmete do obličeje, že on chce pokračovat v dialogu, a není žádná právní moc, která by mu v tom mohla zabránit. Že to je jeho koníček, jehož cílem se stal pro tuto noc právě Jéromy. Rozvíjí se tak situace, do které se snad už dostal každý. Někdo se na Vás přilepí, a vy najednou zjistíte, že neexistuje vlastně síla, která by někoho takového zarazila. Pro mnohé je to strašné utrpení, psychický teror nejvyššího kalibru, a to právě zažívá i nás hrdina, obyčejný obchodníček Jéromy. Jejich vzájemná konverzace začíná nabírat jiného směru, když se Textor začne přiznávat ke svým vraždám. S úsměvem na tváří si je jistý, že nic mu nehrozí. Hrůza je v tom, že de facto má pravdu. Jak dokázat, že něco takové řekl? Bylo by to tvrzení proti tvrzení. Na tomto principu Nothombová založila celou zápletku příběhu. Člověk si s hrůzou uvědomuje, že celý náš společenský řád stojí opravdu na "pofiderních" základech. Celý příběh graduje v momentě, kdy se Textor přízná k vraždě Jéromyho ženy před mnoha lety v Paříži. Zde najednou ale se začne Jéromy chovat podle neobvyklých psychických vzorců, které možná vnímavějšímu čtenáři začnou napovídat, že Nothombová má v rukávu ještě nějaké eso. Závěrečná pointa je šokující nejen svojí brutalitou, ale celkovým vyzněním, kdy najednou zjišťujete, že celý příběh se vlastně odehrával na pomezí snu a reality.
"Můj soukromý nepřítel" se nedá nazvat jinak, než jako brilantně napsaný psychologický příběh, napsaný ale velmi čtivou formou s využitím prvků moderních thrillerů. Autorka na pouhých sto stranách vytvořila napínavý příběh, který by mohla konkurovat s mnohýma bestselerami typu "Mlčení jehňátek", a přitom jak na serveru www.knihovnice.cz někdo napsal: "... toto je kniha, která JE O NĚČEM."
