Inteligence - dle slovníku schopnost myšlení, rozumové nadání. Schopnost, kterou by každý chtěl mít, a tím tedy i zdroj závisti (aspoň teoreticky). Prakticky ale dnešní společnost vyznává pouze peníze, úspěch a slávu. A právě tento dilemat řeší Antoine, hrdina románu "Jak se stát hlupákem". Antoine je mladý "nestandardní" muž - intelektuál samouk a zapřísáhlý odpůrce komerčnosti. Žije sám a to stylem "jak se prostě dá". Jeho hlavním problémem je jeho inteligence. Nad každou věcí a myšlenkou přemýšlí. Myslí pořád, a zatímco okolí si žije svým konzumním životem plným štěstí a lásky, on se jim trmácí osamoceně jako maják v moři. S těmito typy hrdinů jsem se v poslední době setkal např. v knize "Principálova dcera" od J. Gaardera, nebo bych tam klidně zařadil i Forresta Gumpa ze stejnojmenného románu W. Grooma. Svým založením ale má především něco z příběhů Franze Kafky.
Antoine se rozhodl skoncovat s tímto stylem života, který ho z dnešní společnosti vyvrhuje. Spíše ale než vyvrhuje, on sám svým přístupem do ní nezapadá, nebo nechce zapadat. Přes množství filozofujících úvah se nakonec rozhodne k rázným činům jak se zbavit myšlení. První variantou je alkoholismus. Jednoduché, rychlé a společensky únosné. Ale tak vyzbrojen množstvím knih z knihovny o alkoholu a alkoholismu usedá do blízké hospody k jasně vyhlížejícímu "učiteli" u pultu a hlásí se do praxe. Tento nápad ale odpadá. Tak objevuje další možnost - sebevraždu. V tichém pařížském domě nachází výukový kurz pro perspektivní sebevrahy, který to bere vážně. Ale tento princip taky nezvládá. A tak nastupuje moderní chemická psychiatrie, a prásky konečně z něj udělají otupělého "blba". Ale i to má množství problémů. A tak se stále cyklicky vrací na "startovní čáru".
I když to vypadá, že autor se snažil vytvořit satiru na dnešní společnost, myslím, že tak to Page neplánoval. Je to možná sociální kritika, kdy autor přímo poukazuje na nešvary dnešní společnosti, ale nemůžu říct, že by nás nabádal k nápravě. Přirovnal bych to tak trochu k fenoménu Coelho. Ten nás nutí zamýšlet se na svým životem z pohledu vlastního štěstí a lásky, ale stejně se téměř nikdo nezmění. Martin Page by nás měl přinutí k přiznání nad triviálnosti našeho západního světa a života, nad nadvládou reklamy a médií nad našim životem, ale výsledkem je fakt, že stejně s tím nic nenaděláme. Já knihu beru jako docela inteligentní humoristický román.
Musíme si taky uvědomit, že Antoine není žádný kladný hrdina, bojovník proti konzumu. Z důvodů svých neustálých peněžních problémů se neštítí používat "nezákonných" způsobů získávání financí a věcí. Za jeho vysvětlením o nutném sociálním přerozdělí majetku vidím jasné levičácké názory, které ale přetrvávají pouze do doby, než zjistí, že i vlastnictví bohatství má své kouzlo. Tak trochu se tím poukazuje na přelétavost v názorech, zvláště v oblasti hmotných statků.
Vzniklo tak dílo, které zaujme hlavně tím, že dnes většinou narazíme na příběhy, kdy z konzumentů se nějakým zásahem osudu stanou "osvícení", a zde je to naopak, intelektuál se mermomocí snaží stát "tupým" konzumentem.
Za tuto jeho prvotinu získal Martin Page mnoho literárních ocenění, a patřila v roce 2001 k největším bestsellerům na frankofonním trhu. Jak kniha dopadne u nás, s tou svojí vcelku "netradiční" obálkou a neznámým jménem, nelze říci, ale jestli někdy budete mít možnost si přečíst román "Jak jsem se stal hlupákem", zkuste to, možná budete stejně jako já příjemně překvapeni.
