Tak toto zní jako námět na duchařský horor. Horor to sice není, ale určitě to lze považovat za thriller. V jeho zdech už "náhodně" zemřeli dva lidé, oba jeho odpůrci. Oficiálně jde o náhodu, ale zainteresovaní ví o boji odehrávajícím se mezi jeho farářem, otcem Ferro a jeho příznivci, a mocnými lidmi z bank, městské rady a samotným arcibiskupem sevillským. Tento lokální boj se dostane až k uším nejvyššího z církve, až k samotnému papeži. Neznámý hacker , kterému ve Vatikánu dali přezdívku Nešpor, se naprosto bez problémů dostává do počítačové sítě Vatikánu a předává do soukromé pošty papeže vzkazy o tom, co se v kostele Matky Boží v slzách děje. A tak na scénu vstupuje chladný a šarmantní otec Quart, ambiciózní člen IOE (Ústav pro zahraniční záležitosti), vatikánské tajné služby, který je svým nadřízeným poslán do Seville, aby zjistil všechny okolnosti případu kolem kostela.
Pérez-Reverte je považovaný za nejčtenějšího hispánského autora současnosti. Jméno si udělal především knihou "Dumasův klub", o které jsem už psal. Základním rysem u jeho děl je propracovanost jednotlivých postav. Detailně se snaží odhalit všechny psychologické pochody a stavy jednotlivých hrdinů, a tím jakoby zvýšit čtenářův zájem o jejich postavy. Na této knize je to skvěle vidět. Už od prvních stránek tohoto románu vás zaujme nejen klasický popis děje, ale především psychologická stránka, nebo možná ještě lépe autorův popis nonverbální komunikace jednotlivých aktérů. Toto dodržuje u všech postav románu, a těch je více než dost. Vzniká tím několik dalších příběhů, protože kromě toho, že jednotlivé postavy jsou spojeny nějak s problematikou kostela, Pérez-Reverte jejich důkladným popisem vytváří u každé postavy i jejich osobitý příběh, nezávislý na hlavním ději. K tomu autor ještě vybral zajímavé a dost protikladné postavy.
Pérez-Reverte podle stylu Agathy Christie neskrývá před čtenáři různé , kdo za čím stojí, kdo dělají jaké věci, ale přece jen některé příběhy neodhalí dřív, než na konci knihy. Konec příběhu sice odhalí všechny záhady, ale nelze vůbec říct, že pravda a láska vyhrála nad lží a nenávistí. Takový život není. V tom je kniha pozitivní, ale přece mám jednu připomínku. To, jak autor vykresluje knihu do nejmenších podrobností, ze začátku přidává na atraktivitě knihy, ale potom , když každé setkání s některým z hrdinů je neustále znovu popisován jeho život a charakter, přece jen dost unavuje, a přiznám, že posledních asi 5-6 kapitol jsem tyto pasáže přeskakoval.
