Ocitneme se opět ve Francii na počátku 17. století, kdy vládne Ludvík XIII., ale skutečnou moc dřímá v rukou jeho první ministr, známá šedá eminence kardinál Richelieu. Ale zatímco v Dumasově podání je to proradná krysa, která intrikuje vůči králi a královně jak se jen dá, Pevel nám ho předkládá jako jedinečnou postavu, která díky svému politickému umu a tvrdosti (a svým elitním gardistům) jako jediná dokáže chránit francouzské království před vnějším i vnitřním nepřítelem. Pokud se ptáte, co je na tom fantasy, tak vězte, že v tomto světě jsou běžnou součástí fauny draci. Jsou tu jak klasičtí draci, velcí ještěrovití tvorové s křídly, ale pak tu jsou i lidé, kterým v krvi koluje krev prastarého dračího rodu. Jsou to lidé, kteří mají jisté magické schopnosti, mají lepší fyzické propozice, ale přesto nejsou žádná nezničitelná monstra s nadlidskou sílou. Ti nejpodlejší a nejmocnější z nich jsou členové Černého drápu, tajné společnosti, která se snaží přivést lidský svět do totálního chaosu. Jejich centrum je ve Španělsku, ale snaží se rozšířit po celé Evropě. A právě Francie se má stát další zemí, kde se chystají založit další královskou lóži. Jedinou možností, která jim v tom může zabránit, jsou vojáci ze zvláštní jednotky Meče kardinála. Jsou to výborní válečníci, kteří podléhají pouze kardinálu, a jejich postupy řešení nemusí být zcela standardní a v mezích zákona.
Autor nám předkládá výpravnou historickou fantasy, která čtenáře dokáže zcela pohltit. Ale musíme poznamenat, že v procentech vyjádřeno, fantasy v knize zaplňovala asi 4-5%. Zbytek příběhu je čistě dobrodružný žánr, který kráčí ve stopách klasických francouzských velikánů jako právě Dumas či Féval. Příběh oplývá velkým množstvím postav, které nikdy nejsou stejné, každá z nich má něco osobitého, ale především každá z nich skrývá jistá tajemství. Celá kniha je tím plná intrik a překvapivých zvratů, a čtenář si opravdu nemůže být jistý loajalitou hrdinů k té či oné straně (a dokonce ani jejich pohlavím). Vytvořil se tím jakoby takový i historický špionážní příběh, který je plný popisů šermířských duelů a soubojů, chrabrých činů i proradných zrad. Určitě nemůžeme opominout autorovu snahu o celkem detailních popisy míst, kde se příběhy odehrávají, co zajímavého se tam dělo, prostě čtenář se může i dozvědět pár zajímavostí o různých čtvrtích Paříže, domech a palácích atd.
Jak jsem tedy už napsal, kniha možná nebude příznivcům klasické fantasy zcela vyhovovat, protože ten fantastický prvek je v příběhu zastoupen minimálně, ale čtenářům dobrodružných či historických knih by neměl uniknout. Jedná se o autorovu nejpopulárnější knihu, která se letos chystá i na angloamerický knižní trh.
V překladu Dany Melanové a s ilustracemi Jana P. Krásného kniha vyšla na jaře 2009 v ediční řadě Albatros Plus.
P.S.: V hodnocení jako fantasy bych dal tak 40%, ale jako dobrodružný příběh 80%. Budu tedy uvádět průměr 60%.
