Kvantové teorii je přes sto let a stále budí odbor a rozpaky, jako by to ani nebyla ona, která přináší 30% HDP USA. Nedivme se tomu, jak už bylo naznačeno výše a je známo z televize, je totiž divná. Pro každého svým způsobem, od těch, kteří jsou přírodními vědami nedotčení až po ty, kterým je denním chlebem. John Polkinghorne je člověk, který by o ní mohl vnutit pár základních poznatků každému - jednak je fyzikem, žákem slavného P.A.M. Diraca, který uhodl rovnici pro pohyb relativistického elektronu, a spolužákem Rogera Penrose, ale ke stáru též reverendem Anglikánské církve. Jeho kvantová teorie je překladem ze série "velmi krátkých úvodů do ..." nakladatelství Oxford university press.
Co kniha obsahuje? Stručný přehled experimentů, které rozvrátily jistotu vědců konce 19. století, že poznání všeho je na dosah (ukázka PDF). Vyvinutí matematického aparátu k popisu kvantové teorie. Kvantové kulty: Dvojštěrbinu a princip neurčitosti. Zeširoka rozebraný problém měření ve všech interpretacích. Tunelování, kvantování polí, dekoherenci, provázanost a Einsteinův, Podolského a Rosenův teorém až k jeho opravdu děsivým důsledkům (pro hlubší nahlédnutí doporučuji Greeneovu Strukturu vesmíru) a konečně poučení z krizového vývoje, které se zabývá filozofickými přesahy a významy kvantové teorie.
Svou útlostí kniha umožňuje vidět les bez stínu stromů, takže je hned jasné, jakým problémům se Dirac vyhnul zavedením moře elektronů. Samozřejmě jsou bohatě dokumentovány vrtochy starých pánů i dobové módy - Einstein dostal Nobelovu cenu za kvantování, kupodivu ji nedostal za relativitu, ba ani za výklad Brownova pohybu, tedy důkaz existence molekul. Nicméně není zde nic, co by neměl znát absolvent úvodního kurzu, snad s výjimkou různých interpretací redukce vlnové funkce. Přehled výkladů a jejich filozofických příčin a důsledků je přínosný.
Kniha tak bude zajímavá opravdu spíše pro netknuté. Pro hlubší rozvití je doplněna poznámkami, které obsahují základní aparát rovnic, ale, řekněme, v rituální formě, neboť uvést Diracovu rovnici v kovariantním tvaru poslouží nepoučenému jen jako talisman poznání.
Polkinghorne upozorňuje, že z EPR efektu neplyne důkaz existence telepatie, varuje před holisty a kvantovými hledači vědomí (že by rozpor s kamarádem ze studií?). Kvantová teorie - jako každá silná droga - je skvělá, používá-li se správně, ale škodí, je-li použita nesprávně či dokonce zneužita.
S ohledem na zaměření čtenářů, jímž jsem knihu přiřknul, si dovolím ještě dva citáty o pragmatismu a realismu ve vědě: Pragmatik by mohl říct, že věda se musí brát vážně, ale ne tak, abychom jí opravdu věřili. ... Realismus odpovídá přesvědčení vědců o tom, že jejich objevy jsou skutečné objevy, tedy více než jen pouhé zdokonalování způsobu počítání nebo uzavírání "tichých dohod" o nazývání věcí stejným jménem.
Vydalo Dokořán v roce 2007. Zde ještě více než 44 minutový rozhovor s Johnem Polkinghorneem v televizi.
