Hlavní postavou knihy Jmenuji se Ašer Lev je mladý židovský umělec, který si v dospívání čím dál tím více uvědomuje své výtvarné nadání. Postupně mu však také dochází, že tento talent se pohybuje za hranicemi židovských dogmat. Vyrůstal v chasidské komunitě (chasidismus je ultraortodoxním směrem židovství), která ho svazovala množstvím zákazů, předpisů a pravidel. Ašerovi je čím dál tím jasnější, že pokud chce uplatnit svůj výtvarný talent, bude se muset od tohoto světa oprostit. Nechce se však vzdát své víry; chápe ji jako úctu k předkům. Bohužel - jeho talent není ze strany židovské komunity chápan jako dar od Boha, ale jako pokušení, vábení Druhé strany - zla. Židé vidí v zobrazování lidí modlářství. Vrcholem je, když Ašer Lev vyjádří své city k matce a jejímu utrpení tak, že ji zobrazí jako Ježíše na kříži. V očích většiny Židů však ukřižování okamžitě navozuje představu židovské krve, neboť v průběhu staletí tisíce a tisíce Židů umíralo jen proto, že byli křesťany absurdně obviňováni z Ježíšova ukřižování. Ašer Lev víceméně ví, jak bude jeho komunita reagovat, avšak pokud by ukřižování nenamaloval jen proto, že by se této reakce obával, dříve nebo později by se ocitl tváří v tvář podobné volbě. Nechtěl přijmout kompromis, který by pro něj znamenal začátek konce umělecké kariéry, po které tolik touží. Ašer Lev tedy zaplatí vysokou cenu a svou židovskou komunitu na výzvu jejího rebeho opouští. Nepřestává se však považovat za zbožného Žida. Název knihy vyjadřuje individualitu Ašerovi víry, vyjadřuje jeho svobodnou vůli. Ašer Lev nechce být bezejmennou součástí židovské komunity, pokouší se být osobností a to mu je nakonec osudné.
Potokovy knihy jsou úplně jiné než Singerovy. Potok má židovství jaksi modernější, nazírá ho optikou dvacátého století. Potokovy Židé se nebojí pouštět do odvážnějších činů, jsou méně ortodoxní a méně konzervativní ve svých názorech. Singer naproti tomu vykresluje judaismus "optikou utrpení". Jeho hrdinové jsou stíhany buď přízrakem holocaustu, antisemitismu nebo nějaké své osobní tragédie, a snaží se s tím sžít. Ve svých knihách dává prostor mysticismu (např. kabale) a okultismu. Singerovy povídky (např. Korunka z peří nebo Staré lásky) nám ukazují svět Židů jako uzavřené společenství, které žije svým životem a nehodlá mezi sebe pouštět žádné cizí vlivy. A právě o tom je kniha Jmenuji se Aše Lev - je o tom, zda se dokáže židovská víra ztotožnit s moderním světem.
