Tak si to představte. Amélie je krásna a dělá různé věci na které ostatní zapomínají nebo nemají čas. Nosí v kapse kamínky, jezdí na starém kole, čuchá k pomerančům, pozoruje starého malíře ze střešního okénka a Vy na to koukáte a říkáte si, jak je to krásné.
V knize Vyvolení se odehrává příběh, kdy se dva chlapci na baseballovém hřišti poznají tak, že jeden zraní toho druhého baseballovým míčkem. A díky tomu začíná jejich obrovské přátelství. A přestože jsou oba židé, je to mnohem složitější. A člověk to čte a říká si, no to je fakt krása, jak to všechno začalo tím míčkem. A sami si začnete počítat, kolik věcí ve vašem životě začalo na "baseballovém" hřišti.
A pak se to stane. Amélie se v druhé polovině filmu v kině otočí a kouká přímo do kamery a šeptá: "Víte, já si všímám věcí a detailů, kterých si ostatní nevšímají." A je konec.
V knize Vyvolení na str. 105 se stane naprosto stejná věc.
"Až budeš starší, Reuvene, zjistíš, že ty nejdůležitější věci, které se ti přihodí budou často výsledkem takových drobných hloupostí. Tak už to na světě chodí."
Člověk by po téhle větě zaplakal. Chápete, že to vím? Vím, že Amélie sleduje malinké věci, vím, že život je o baseballových míčcích. Proto se koukám na ten film a proto si čtu tuhle knížku a nepotřebuji, aby mi to někdo pojmenovával.
A.Exupery řekl větu: "Dejte věci jméno a ona se stane." Ale naopak to nefunguje. Věcem, které se staly nemůžete dát jméno, protože jinak se ztratí. A pro mě se na 105 straně kniha Vyvolení ztratila.
Ale je to krásná kniha. Tématem je židovství. A Chaim Potok, žid, nás do tohoto tématu zatahuje přitažlivým příběhem. Díky dialogům mezi dvěma chlapci, hlavními hrdiny, člověk začíná chápat co pro Žida znamená Talmud, otec, modlitba. Co pro něho znamená být vyvolený.
Krásná kniha. Až na tu chybu. Ale víte co? Odpouštím mu. Mám opřenou fotku Ch.P. o stojánek na tužky, koukám na něho a odpouštím mu.
| nápověda
