Útlá stostránková knížka "Myši patří do nebe" s podnázvem "ale jenom na skok" vyšla v Albatrosu v roce 2006. Příběh obsahuje přesně to, co autorka proklamuje, tedy že děti potřebují humor a napětí. A k tomu i něco navíc, co dělá z jejich knih tolik atraktivní příběhy. Autorka totiž preferuje ve svých příbězích náměty, které nejsou až tak zcela dětsky naivní, či optimistické. Nejinak je tomu i zde, kde hlavní téma je smrt a co je po ní. Je to tedy téma, které se nedá považovat za běžné v oblasti dětské literatury. Vlastně je to téma, které je v naši společnosti větším tabu než sex a drogy. Po celé dějiny lidstva byla smrt běžným společenským jevem, teprve v dnešní době kultu fyzické a psychické dokonalosti je přímo zavrženou oblastí. Knih na tuto otázku u nás už vyšlo dost, ať to je slavný a populární Raymond Moody, či bestsellerové romány amerického autora Mitche Alboma, ale Procházková k tomu samozřejmě přistupuje z pozice dětské literatury. Snaží se tedy dětskému čtenáři spíše nastínit, co je smrt, a jak by to asi po ní mohlo s člověkem, zde tedy s myškou Šupito, vypadat. A to vše velmi čtivou a hlavně podle mne vhodnou formou. Smrt je, přiznejme málokdy krásná jako v romancích, a je celkem v kurzu už i v Harry Potterovi ji popisovat děsivým a krvavým způsobem. U hrdinů (zvířátek z lesa) z její knihy smrt je vlastně krvavá a děsivá ve své podstatě - myš roztrhaná a snězená kočkou, žába přejetá autem (několikrát) atd. - tedy záležitosti, které vidíme kolem sebe dennodenně, a nelze o nich říkat, že jsou "poetické". Ale autorka se nesnažila popisovat samotný způsob smrti v detailech. To nechala na zkušenostech samotných čtenářů. K tomu se musí přičíst, že Procházková k tomu přistupovala s velmi vhodným humorem. Kniha napsaná v jednoduchém a čistém stylu je doplněná černobílými ilustracemi od Markéty Prachatické. Kniha je určená pro čtenáře od 7 let.
I když nejsem znalec současné literatury pro děti, tento titul podle mého názoru oprávněně získal výše uvedená literární ocenění.
