Cílem této knihy je vzbudit zájem o astrologii u těch, kteří jsou připraveni otevřít se ve svém způsobu myšlení bez předpojatosti řeči symbolů. Každý takový musí být také souhlasit s "chudobou pouhé intelektuální vědeckosti" a patrně musí, spolu s autorem, zcela odmítat kvantitativní vědu a usilovat o mystickou cestu globálního vhledu. Astrologické myšlení probíhá totiž v analogiích a symbolických obdobách. Když je úhel mezi osou srdce a osou těla 23°27', stejně jako úhel mezi ekliptikou a rovníkem, je to pro symbolické myšlení výraz zrcadlení makrokosmu v mikrokosmu, a žádná náhoda ani bezvýznamnost.
Den má 24 hodin, basa piva obsahuje 24 lahví. To nemůže být náhoda! A opravdu není, obojí vymysleli Sumerové! Zařekl jsem se sice, že nebudu rýpat, ale Riemann také tvrdí, že se nebude zabývat otázkami kritiky metod a "podáváním důkazů" a celou první třetinu knihy tak činí.
Astrologický způsob myšlení, první rozsáhlejší kapitola, je směskou analogií. (Vlastně, čím jiným by měla být?) Nicméně, podobně lze svět, který pozorujeme, složit z rozdělovávacismu a spojovávacismu, jako dvou základních sil. Prostě analogií lze vymyslet bezpočtu, zvláště takhle v teple u kávy.
Poněkud smysluplnější jsou kapitoly o vztahu psychoanalýzy a astrologie a praxi astrologického poradenství. Prvá z nich je vousatou přednáškou z roku 1972; zbytek knihy z roku 1976. Shrnuje, jak hlubinná psychologie využívá sestavení horoskopu jako zdroj sady symbolů, které odrážejí klienta i terapeuta a následně musí být vyhodnoceny a propojeny školeným odborníkem, podobně jako při výkladu snů. Odvolávkami na "kosmické vědomí" namísto kolektivní nevědomí se Riemann posunuje od Junga ke Grofovi. Zmínky o poradenství ukazují, že autor má slušnou terapeutickou praxi a projevuje značnou soudnost. Zdůrazňuje návodnost nikoli fatalitu horoskopu a varuje před výkladem horoskopu nepřítomného partnera, neboť "doma bude vše použito".
Jelikož více méně nastiňuje nezbytnost výkladu (jungiánským) terapeutem, nezbývá mu, než odsuzovat snadnou dostupnost numerických pomůcek pro výpočet horoskopů i komerční astrology. V jejich případě uvádí i motivační psychologii jednotlivých typů. Týdenní horoskopy deformují astrologii do podoby levného jarmarečního zboží.
Navzdory kritice astrologů, kteří klientovi předají horoskop a k němu kopie výkladu znamení, planety a domu k domácímu nastudování, překvapivě činí totéž. Převážnou část knihy tvoří výklady znamení nebo spíše seznamy symbolů, vlastností, vloh a reakcí, viz beran nebo rak. Takže kniha je vlastně příručkou, kterou využije hlavně ten, kdo horoskop sestavit umí a chce mít shrnuté jungiánské výklady. V podobném duchu se nese soupis planet, domů a aspektů.
Snad jen pro pořádek: Planety představují dílčí pudy, hnací síly naší povahy. Domy symbolizují pozemský prostor a "pozemskou realitu", ve které se ideje zvěrokruhu a formující síly planet projevují. Je to 12 oblastí života, ve kterých se snažíme uskutečňovat své vlohy. Naše příslušnost k určité rase, sociální vrstvě nebo kultuře může toto uskutečňování podpořit nebo brzdit, omezit nebo zcela vyloučit. Ale, ale, tak rasa, která ještě před několika stránkami byla z horoskopu spolu s pohlavím z horoskopu neurčitelná, jej najednou moderuje. Že by rasa, základ rasového myšlení?
Závěr výčtových kapitol obstarává astrologie jako pomoc v životě, kde se dočteme, že by bylo nedorozuměním myslet si, že astrologie podporuje individualismus. S výjimkou analogie psýché a fysis, alias totálního obrazu člověka ve zvěrokruhu, který může odvádět od léčení nemocí, se o knize dá říci: Převážně neškodná, ale také bezkoncepční. Ilustrací nevhodnosti zdravotnických analogií je rozplývání se nad souhlasem duševního rozpoložení "raka" a osob s žaludečním vředem, ten se dnes neléčí poznáním své duše, ale antibiotiky.
Vydal Portál v roce 2004.
