"To je prostě bomba!"
A co způsobilo tento můj výbuch emocí? Povídková kniha "Beton, kosti a sny" od českého autora Pavla Renčína (*1977). Nemůžeme říci, že je to nový začínající autor na české fantastické scéně. Svoji první povídku "Stvořitel" napsal v roce 1999, kdy také hned v prvním ročníku literární soutěže "O železnou rukavici lorda Trollslayera" zabodovala a dostala se do sborníku "Drakobijci". Tím začala spisovatelská dráha tohoto pražského rodáka. Do uvedené soutěže (a i dalších) přispíval dalšími novými výtvory a získával další ocenění.
Sbírka "Beton, kosti a sny" je výbor nejlepších příběhů, které autor za těch deset let napsal. A jako bonus speciálně pro tento titul je vložená i zatím nikdy nepublikované povídka "Balada krve". O kvalitě knihy nevypovídá jen její obsah, ale především v dnešní době, kdy se na našem knižním trhu dennodenně objevuje desítky nových titulů, i její celkové zpracování. Když jsem vzal do ruky tuto knihu, splňovala všechno, co bych od ní čekal. Zajímavý obal, písmo, velikost, a jako "třešnička na dortu" doslov. Což je jev, který se opět vrací do světa knih (i z žánru SFaF) a zase trošku zvyšuje atraktivitu knihy.
Když se začtete do první povídky, hned vám bude jasné, proč editor tohoto souboru Antonín K.K. Kudláč v doslovu příběhy doplňuje termíny "...opravdu zvláštní, ...žádné omšelé žánrové rekvizity, ...křehce morbidní, ... spojoval krutost a nevinnost atd." Takto se totiž dá charakterizovat hned první (a vlastně většina ostatních) povídka "Jen tančí, nemluví, nespí". Příběh unesené dívky, která musí roky v temné sklepní kobce psát a psát příběhy pro svého únosce. Nelze přesně říci, zda je to realita, zda sen, či zda se děj odehrává u nás a teď. Není to ani fantasy, ani horor, ani psychologické drama, a přitom je to vše. Sám bych to nazval příkladem toho, čemu se dneska říká urban fantasy, městská fantasy. Druhá povídka "Loutkové divadlo" se dá považovat už za horor založený netradičně na tématu holocaustu. Podle Kudláče vrchol Renčínovy tehdejší tvorby. Do žánru hororu patří i bonusová povídka "Balada krve", kterou bychom snad mohli označit až za splatter horror. Temný a napínavý duchařský horor z dnešní Prahy, kde není nouze o krev. Dílo, pod které by se mohl s klidem podepsat i Stephen King. Za typické městské fantasy lze asi považovat další výbornou povídku "Ukolébavka pro město krys". Nejblíže k "omšelým žánrovým rekvizitám" má povídka "Na křídlech zlatých draků", ale tím bych ji "ublížil", protože osud trpaslíka je jen příběhem na pozadí. Tím hlavním je hodnota přátelství v dnešní obě. Možná by se dalo říci že je trošku sentimentální, ale nejspíše založená na smutné osobní zkušenosti. Ani o jedné z deseti povídek se nedá říci nic špatného.
Co především kromě autorovy neuvěřitelné fantazie činí z jeho příběhů neskutečným čtenářským zážitkem, je jeho jazyk. Pokud bych mohl použít termíny z fantastiky, Renčín s ním přímo kouzlí. Jeho schopnost vyjádřit slova pochopitelně, ale přitom za použití až básnických metafor, je skutečně excelentní, famózní. Umění pojmenovat i věci zcela reálné a banální fantaskními termíny a vytvářet tím zcela neuvěřitelně silnou atmosféru, s tím jsem se za ty roky proplouváním záplavou fantasy knih mnohokrát nesetkal.
A jak jsem už řekl, nemalý podíl na "úžasnosti" knihy má i editor Antonín K.K. Kudláč, který se podepsal už pod několik podobných sbírek (Orbitální šerloci, Punk fiction atd.).
Knihu vydalo v grafické úpravě J. Husáka a L. Bartla nakladatelství Argo v roce 2009.
| nápověda
