Fotograf a spisovatel Robert Rohál a herec na volné noze Tomáš Valík se rozhodli uskutečnit svou dlouholetou myšlenku- sepsat nejlepší filmové hlášky z nejlepších českých filmů. Materiál se ukázal jako poměrně bohatý, za posledních čtyřicet let vzešlo z české produkce ne pár, ale rovnou několik desítek filmů, které se staly kultovními a televize se je nebojí zařadit do hlavních vysílacích časů ani dnes, jista si vždy poměrně velkou diváckou přízní.
Kniha je rozdělena podle desetiletí na pět oddílů - léta šedesátá, sedmdesátá, osmdesátá, devadesátá a kapitolu s názvem po roce 2000, která zahrnuje filmy nedávno natočené a o jejichž kvalitě se často pochybuje i přesto, že oblíbené "puberťácké komedie" Rafťáci a Snowborďáci navštívilo v kinech poměrně velké množství diváků.
Hlášky jsou sebrány z filmů, které jsou představeny krátkým odstavcem, jenž pomůže čtenáři v orientaci. Dozvíme se jméno režiséra a kameramana, rok vzniku filmu a také stručný děj. Autoři zařadili do knihy několik černobílých fotografií, zachycující hlavní postavy v situacích, ke kterým se hlášky vztahují.
V knize Slavných filmových hlášek začínají autoři uvolněnými šedesátými léty minulého století, kdy vznikly dokonalé komedie, které i dnes bezpečně pobaví hereckými výkony a jejichž hlášky v mnohých případech zlidověly. Mnohdy se jedná o dialogy hlavních postav - spíše kratší promluvy, většinu hlášek lze ale zařadit k jednotlivým promluvám s humorným až sarkastickým podtextem.
"Hele, Ludvo, to ti řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak si u mě mrtvej muž.", říká starý Homolka Ludánkovi ve filmu Ecce homo Homolka z roku 1969. Léta sedmdesátá přinášejí další pohled na svéráznou rodinu Homolkových, tentokrát ve filmu Hogo fogo Homolka z roku 1970. Sedmdesátá léta byla vůbec bohatá na skvělé filmy, za všechny jmenujme nestárnoucí crazy komedii Pane, vy jste vdova (1970), pohádkovou komedii Dívka na koštěti (1970) nebo dodnes svěží komedii Jáchyme, hoď ho do stroje (1974).
Kdo by si nepamatoval na jednoduchý, ale geniální scénáristický nápad filmu Marečku, podejte mi pero! a snad nejcitovanější dialog profesora Hrbolka, zapisujícího docházku, s žákem Tučkem: "Marečku, podejte mi pero!" "Já jsem Tuček, pane profesore!" "Ano...Hliník je stále nepřítomen..." "Hliník se vodstěhoval do Humpolce!" "To mne nezajímá, kde je. To ať si vyřídí s kolegou třídním. Já mu píši nepřítomen!" "Děkuji vám, Marečku!"
Osmdesátá léta "zapojila" do komedií děti a jejich bezprostřednost. Ve filmu S tebou mě baví svět (1982) je vlastně konfrontací dětského světa se světem dospělých. Sněženky a machři (1982) přináší pohled do světa dospívajících studentů gymnázia na povinném lyžařském výcviku. Počátkem osmdesátých let vzniká první díl básníků (Jak svět přichází o básníky 1982), ale také první z Troškovy trilogie Slunce, seno...(Slunce, seno, jahody 1983).
V devadesátých letech vyniká lidová komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) o venkovském prosťáčkovi Bohušovi a podmanivé síle peněz. V Dědictví se to hláškami doslova hemží, stejně jako v pozdějších Hřebejkových Pelíškách (1999). Nejméně propracovanou kapitolou je oddíl nazvaný "A po roce 2000..." se třemi filmy: Samotáři, Rafťáci a Snowborďáci. I když se tato kapitola ještě neuzavřela, již dnes je jasné, že nebude schopna konkurovat předchozím desetiletím.
Nejasný může být čtenáři princip, podle kterého autoři knihy filmy a filmové hlášky vybírali. Při čtení si jistě každý z nás vzpomene na některé hlášky (a možná i filmy), které by stálo za to do výboru filmových hlášek zařadit. Nicméně výběr tohoto typu je vždy subjektivní záležitostí.
