65 %

Ryman, Geoff - Airnet

Více informací k této knize najdete v detailu
Bylo - nebylo. Kdesi na hřebeni oddělujícím Čínu od Turkestánu stála Kizulda, součást Ješibozkentského vilájetu utopeného ve Šťastné provincii Karzistánu. Ale šťastná moc nebyla, Ješibozkent navštěvovali jen vyvolení a o Kurulmuškoi si nechávali zdát i v něm. Na horských úbočích se odehrával svět horalů zašlapaný islámem, pomezí, kde se chudí Číňané spíše střídají než mísí s chudými Turkestánci Karzy a troskami národnostních menšin na pozadí rozbořených buddhistických chrámů, povodní, bídy a nenávistného boje o pozici na vsi - boje křivého až za hrob, jak o tom můžeme číst v každé dostatečně staré národní literatuře od Irska a Česka až po Koreu nebo zmiňovanou Čínu. A do tohoto světa neměnnosti, kde dosud nedorazil ani internet má přijít Air - záhadná síťová technologie umožňující připojit se na web prostě vlastní hlavou.

Vlastně o tom se teprve mluví. Pro nás je tu seznámení se třiatřiceti rodinami tuto díru na kopci obývajícími. Zpočátku to není tolik patrné, ale pozor, opravdu dojde na všechny a ještě na několik přespolních pro zpestření děje (u nadějného mafiána si dokonce probereme celý životopis). Všemi těmi domy nás v nekonečných peripetiích ekonomických, osobních i náboženských provede Mae Čang, zázračná prorokyně Airnetu i obchodnice s níž se seznámíme jako se sháněčkou věcí. Ryman ji nazývá modistkou a nechá ji živit se věcmi, kterými by se nikdo neuživil na Hané začátkem 19. století, ne tak bože v kraji, kde je opravdová bída.

Beru to jako pomníček globalizace. Rurální román dnes napíše multikulturní autor v megalopoli Londýně a číst se bude v Praze. Autor nikdy neviděl ani Kazachstán ani Čínu. Když Sokol-Tůma nebo Martínek psali o moravskoslezském pomezí, bylo to proto, že se tam narodili a celý život trpěli rázovitým místním obyvatelstvem. Psali místním dialektem, kterým mluvili, než se naučili jazyk spisovný. Byli to svým způsobem odborníci na zapadákovy. Ryman píše o útisku menšiny, ale nezná ani menšinu, ani většinu. Je spravedlivý a chápající,není černobílý, vypráví o své vsi a jak ho trápí vady jeho lidu. Hraje realisticky, ale ne tělem, nýbrž loutkou vyrobenou z obalů od bílých značek, takže je uvěřitelný jako Štětinovy zprávy o Jižní Osetii.

Není, pochopitelně, zcela tupý, v porovnání s Heinleinem nebo klasickými autory sci-fi je múzem realizmu, takže jeho společnost je islamizovaná, ale i muslimové jsou akulturovaní horalé vyhnaní ze své staré identity "místních", kteří jen v mládí sní o muslimské kultuře a islámském světě, tam kdesi v údolí, než je udolá nedostatek a lokální řevnivosti a než se i oni, jako jejich předci, začnou užírat uhynulými sny a zaniklými možnostmi. Něco se dá zjevně odpozorovat z menšinářských ghett utopených nikoli v nekonečnosti pouští a štítů, ale v davech podzemní dráhy a supermarketů na periférii.

Kniha je dlouhá a spletitá, a tak jako vypravování staříčka na vsi se i ona vine všemi domy, přeskakuje od obchodu k náboženství, rodinným traumatům, drbům a starým křivdám. Něco se rozjíždí, aby se to zastavilo. A jsou lidé, kteří nám sešli z očí, ale nikoli z mysli. Kolem strany sto jsem byl nadšen optimistickou verzí Ságy rodu Forsythů, tím zanícením a nadšením jaké nalezneme dnes už jen ve firemních encyklopediích, ale kolem strany dvě stě už mi vadili výše zmiňovaní globální lokálové. Příběh se zavíjí v nekonečné spirále ekonomických zájmů, v propletenci, kde každý zrazuje každého, protože se to vyplatí, anebo proto, že si to mrav žádá. Jsou to takoví multikulturní Ewingové, Dallas po scifisticku. A pak že telenovela je upadlý žánr! jen dál a houšť, Bollywood vpřed! Už se těším na první sci-fi thriller, ve kterém astronauti odloží laserové pušky a zapějí píseň o neradostném osudu hvězdných kovkopů, zatímco vetřelci budou rytmicky slinit a vrtět ocasy.

Informace jsou jako cukr, prodávají se. Kdyby byl Ryman nějaké koupil, nemohl by nám nutit, že na malé islámské vsi samotná žena dokáže zatočit s handlířem verbální sprostotou! Byl bych to přešel, ale hudlařinu kvantového vědomí neodpustím nikomu, stejně jako mozek v jedenácti dimenzích!

Je pozitivní, že se Ryman ubránil budovatelskému přístupu ze zavádění nové technologie, a to se tak podobá spíše zavádění kukuřice v podmínkách dalekého severu ve vousatém vtipu o sovětském geologovi a čukčově ženě. Mae je vláčena událostmi, kde zájmy vládního technika převálcují zájmy městského mafiána a ty pak zastíní lokální klany, takže nic nedopadne tak, jak to vypadalo, že dopadne a nakonec jde vlastně o něco úplně jiného než šlo.

On mluví s Bohem. Dočista jako Ďábel. Svérázná verze ruralismu se tak lomí propady do nerozlišitelných vrstev realit, jak je známe z Lukjaněnka nebo dr. House a jak je propracováno v lucidním snění. Výklad ambivalentní role hrdiny, je v podstatě shrnutím Sternova podtypu hrdina - prorok. "Je gravitace taky hrdina?", zeptal se pes. Škoda, že by bylo nevhodné vyzrazovat postřehy a objevy Rymanova femininního Nea, jsou to zajímavé analogie.

Přijde mi, že jsem ke knize možná až příliš přísný, mnohé pasáže jsem hltal po desítkách stran a příběh, včetně závěru není prvoplánový a očekávaný. Manžel Mae je vykreslen opravdu skvěle, autor pracuje pro vládu, proto má zřejmě s lůzry rozsáhlé zkušenosti. Ostatně, mnohé z toho, co mu vyčítám, je tím, za co je vyzvedáván. Ryman je tvůrcem scifi všedního dne. (Na síti neleznou angličtináři Rymanův životopis i rozhovor s autorem.) Ovšem pušky k nevystřelení se mi pletly pod nohy celých čtyři sta stran. Ta největší, kterou jsem opravdu nepochopil je Maein "Pozdní květ". Dítě, které nebylo zrozeno, ale vydáveno, neboť vyrostlo v žaludku; spálené dítě bez očí, uší a prstů, které bude vnímat ostatními. Černé, palčivé dítě nové doby. Vidím v tom onen naivně nechápající názor na vztahy muže a ženy, který bije do očí u Miévilla, alespoň pokud jsem pochopil správně autorův medailon Martina Šusta.

Každopádně je Airnet kniha, která Vás přinutí se zamyslet, třeba jen na některých místech a ne vždy z pozitivních pohnutek. Nebudou to úvahy triviální. Sám stále zamýšlím, proč mé poznámky končí větou: Pocit, že Stavy rachotí neřeší otázku gamblerství, ale etiku boje s elfy zůstává.

Vydal Triton v roce 2007. Psáno pro Interkom.





Diskuze k této recenzi:
Ryman, Geoff - Airnet (příspěvků: 0)


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 1. Z toho průměrné hodnocení: 2.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (960 ohodnocených)
a celkem 30777 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Boehmová, Tereza - Zuzanka a Goldýš
Titul: Boehmová, Tereza - Zuzanka a Goldýš
Sleva: 25 % (ušetříte 83 Kč)
Cena: 247 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Otčina
Román Otčina (Fatherland) spisovatel R. Harrise patřil k bestsellerům na počátku 90. let minulého století. Byl tak populární, že ho vPraze natočili jako film sRutgerem Hauerem vhlavní roli. Robert ...
(2) Konečné řešení
(3) Mythologica*** - Původ stolničení
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2018 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům