Neobvyklý název Impresiva dechutaje podnítí u mnohého čtenáře zvědavost...
Poezie mi není tak vzdálená a moji zvědavost podnítil hlavně název sbírky, i když autor je pro mne zatím neznámý. Přistupuji k recenzi v absolutní neznalosti člověka, který zde něco vytvořil.
Impresiva dechutaje je velmi zajímavá sbírka poezie, působí jakoby z jiné doby, ale přece jen - je velmi současná!
Kniha je obohacena na obálce i uvnitř fotografiemi
Vratislava Procházky.
Martin Ryston - je pravděpodobně pseudonym člověka, který chce "prorazit"
na současnou kulturní scénu a dělá to
svérázným způsobem...
Ke křtu jeho knihy - převzato ze sdělovacích prostředků a Internetu:
Poezie může být pro mnohé balzámem na duši.
Najdou se však i tací,
pro které je poezie trýzní
a tvrdí o ní jediné - Poezie bolí!
- Mladík, jehož fetišem je zapichování hřebů do kůže, včera exhiboval na křtu knihy Martina Rystona. S nápisem na zádech Poezie bolí a knihou připevněnou dvěma ostrými hřeby nejen na zádech ale i skrz obličej procházel klubem a kdokoli si mohl přečíst některou z básní...
Pozvaní hosté ani kmotři knihy, kterými byli Gabriela Vránová, Richard Tesařík, Dagmar Kludská, doktoři Cimický a Messany a básník zelených trávníků fotbalista František Veselý, se však zdráhali cokoli přečíst. Jen chvilkový pohled na hřeby propíchnutá záda byl děsivý...
A křest to byl opravdu ojedinělý, ozvláštněný nebyl jen fetišistou s hřeby v zádech, ale samotný křestní akt proběhl dosti originálně. Sbírka básní ještě předtím než došlo k samotnému křestnímu aktu řádně "nasávala" v akváriu s pivem a následně byla i tradičním českým mokem polita... -
Předmluva autora je v knize velmi důležitou a cennou součástí sbírky, autor vysvětluje pojem - impresiva, své básně označuje tedy jako pocitové... Mnohý čtenář se může ztotožnit s autorovými verši a tím i s jeho pocity.
Pocity vznikají v přítomnosti,
žijí s autorem, navrací se ve vzpomínkách
a vynořují se v básních.
Verše mají "hlavu a patu", jsou na první pohled prosty vulgarit a sexu, neobsahují klišé... Verše mají co sdělit! Rozhodně jsou pozoruhodné, plné neobvyklých básnických obratů, slov, výrazů a přirovnání:
Robě, lože, baldachýn, cerbulát,
žlučových hnízd,
obskurních...
43 básní ve sbírce hovoří o mládí, stáří, o výzvách, morálce, o zlu, pravdě, jistotách, odlišení se nebo o duši, tradici, o smrti či válce.
V dnešní současné poezii působí tvorba Martina Rystona pozoruhodně, ale spíše depresivně, nutí však čtenáře k přemýšlení. Snad tu a tam "škobrtá" rým, působí pak rušivě a je nutno číst verše znova, znova...
Jediné mi vadí, že básník sobecky
upřednostňuje své pocity,
aniž by projevil city...
"Pocity má každý z nás, ale citová inteligence je mnohým cizí...
Na citové inteligenci musíme pracovat, každý sám na sobě, nesobecky hledat klady v životě, povznésti se nad úpadek společnosti a hledat nové cesty k soužití..."
Citová empatie, láska ke světu, k přírodě a lidem,
sounáležitost
s nějakým živým tvorem.
A pak, poezie je jedna věc a druhá věc je byznys...
Nakonec mi však nezbývá, než sbírku - pochválit.
Vydalo nakladatelství: Straky na vrbě v edici Roztoklatý vraniklec, Praha, 2006.
Poznámka redakce: Recenzovaná básnická sbírka není na knižním trhu běžně k dostání. Pokud máte po přečtení recenze o knihu zájem, kontaktujte nás.
