Přesně jak se píše na přebalu, je román "Teorie sraček" (orig. Paskateoria, 2001) : "... společenská kritika bez skrupulí, která nepostrádá černý humor, ... atd." Dokonce se v závěru knihy dozvíme, na jakém základu je založena tzv. teorie sraček. A nejde o nějakou filozofickou metaforu. Hrdinou příběhu je muž středního věku, redaktor Suurnäkki, který píše pro jeden helsinský bulvární plátek. Jeho profesní i soukromý život mu už nepřináší žádnou radost, a tak se z něho stává naprostý cynik, který se na jednu stranu snaží vzpříčit okolnímu světu, na druhou stranu ale sám do toho světa zapadá hlouběji a hlouběji. Jeho očima se pak můžeme opravdu nekritiky podívat na okolní svět, který je popravdě řečeno už velmi obdobný v dějišti románu - Finsku, tak i u nás. Jeho jediným povyražením je mladá milenka, která žije v ubohé části Helsinek, kde ani policajti už raději nejezdí. A jako svůj jediný světlý bod v jinak šedivě monotónní řadě dní si ji až nekriticky idealizuje. Právě možnost pohledu do prostředí odpadlíků ho přivádí k myšlence, že svět kolem je už něco horšího než fraška. Lidé se už vzdali snů, a snaží se jen přežít ze dne na den. V klidu a bez problémů. Raději nic nevidět a nic neslyšet. Nejhorší je pro něj fakt, že tato idea se už vplížila i do tzv. středních vrstev, ke které se sám přiřaďuje.
Kniha je plná černého humoru, jejichž komičnost je založena skvěle propracovaných dialozích, mistrných charakteristikách postav, nechybí ani množství vulgarit, ale nemůžu říct, že by byla napsána nějakým drsným pouličním jazykem. Spíše naopak, autor jakoby na zdůraznění kontrastu používá až někdy poetických výrazů. Kniha mne opravdu výborně pobavila, ale druhou stranu mi zkazila náladu. Protože ač nerad, viděl jsem v ní sebe a svět okolo.
"Teorie sraček" či můj oblíbený finský román "Švihadlo" jaksi mění mé idealizované představy skandinávského Finska, jako země tisíce jezer, krásné divoké přírody, a příjemných pracovitých lidiček, kteří pro nás vymysleli mobily Nokia. Je to prostě v Evropě asi už všude stejné.
Z finštiny knihu přeložil Vladimír Piskoř.
