Jakkoli nemají následující poznámky žádný vliv na celkové hodnocení a vlastně ani úroveň obsahu, lze říci, že každá věta prvního odstavce si zaslouží nějaké "ale": První díl je anoncován do roku 1492, ale končí bitvou u Moháče 1526. Kniha má opisovat dějiny Českých zemí, ale opisuje současné Česko - Čechy a Moravu, o vedlejších zemích mnoho nehovoří. Též zmiňuje, že husiti se v nich neuchytili, protože v nich žili Němci... v Dolní Lužici, v Horní Lužici, v Braniborsku, ve Slezsku. A proto máme dodnes dolnolužickou srbštinu, hornolužickou srbštinu, do 19. století jsme měli polabštinu. Osobně se domnívám, že především odborníci na židovské dějiny, by se podobných proklamací měli vyvarovat. [To zas chytím sodu.] A konečně globálně vzato, tvoří české dějiny něco přes 30% textu.
Překvapivě právě to posledně zmíněné je vlastně kladem (pokud tedy 6 stran o husitských válkách nepovažuje za národní přečin). Kniha je koncipována tak, aby umožnila pochopit a vyložit základní směřování evropských dějin. Začíná proto rozpadem a pádem křesťanského Říma od 4. století a následně se důkladně zabývá masivními přesuny germánských kmenů, jejich evangelizací, srážkou Evropy s islámem, konsolidací Francké říše až ke Karlu Velikému. Tažení jeho synů do Čech tvoří vlastně první samostatnou kapitolu věnovanou Čechám. Zatímco Karel Mladší v roce 805 neuspěl, Pipinovi se rok poté podařilo místním natlouct a zavést snad už onen legendární poplatek 500 hřiven stříbra a 120 volů.
Vpády jsou skoro vždy útěkem před. V široké perspektivě celoevropských událostí je tak dobře patrné, proč ta která historická událost dopadla, jak dopadla. případně, že tak dopadla opravdu jen díky osobní neschopnosti konkrétního potentáta.
V postupujícím toku století, s rostoucím množstvím historických pramenů, se situace začíná podstatně detailněji točit kolem střední Evropy, respektive kolem obnoveného Římského císařství a jeho vlivů v intencích karolinských.
Formálním členěním knihy připomíná učebnici dějepisu - chronologické kapitoly věnované jednotlivým regionům na sebe zhruba chronologicky navazují. Čas od času je sled válek a králů přerušen kapitolami věroučnými, hospodářskými a kulturními. Obzvláště kvalitně je shrnut vývoj křesťanství, včetně významných světců, náboženských řádů a duchovních hnutí.
Kniha je podnětná formulováním příčin a i zkušeného a sečtělého čtenáře zaujme a snad také překvapí. Každopádně úlohy přehledu českých dějin v evropském kontextu se prvý díl zhostil se ctí. Je čtivý, přehledný, zajímavý i zábavný. V oněch 2/3 nečeského obsahu je kvalitním přehledem celoevropských dějin. V textu je roztroušeno mnoho černobílých reprodukcí dobové kultury. Barevná příloha obsahuje mapy. Kniha má rejstříky.
Vydala Paseka v roce 2006.
