80 %

Sayersová, Janet - Matky psychoanalýzy

Více informací k této knize najdete v detailu
Kniha Matky psychoanalýzy shrnuje život a dobu čtyř odbojnic proti Freudově ústřední roli otce při formování dětské psychiky. Jak už to v podobných případech bývá a jak to i známe z příkladu Freuda a Junga, první psychoanalytičky taktéž své teorie koncipovaly především na základě svých vlastních zážitků z dětství a dospívání. Nepřekvapí proto, že mnohdy nevražily více na sebe navzájem než na Freuda, se kterým z podstaty věci musely alespoň někdy souhlasit. Díky autorce Janet Sayersová se proplétání psychoanalytických konceptů na pozadí historie osobní i společenské stalo zajímavým náhledem na formování psychoanalytických teorií, zdrojů současného feminismu, ale i bulvárním dobrodružstvím z lepších kruhů táhnoucím se téměř přes celé století.

Sayersová sepsala životopisy i rozbory děl čtyř zakladatelek na matku orientované psychoanalýzy, jejichž názory a životy jsou zastiňovány jak Freudem, tak současnou formou teorie, kterou samy zakládaly. Ačkoliv autorka bezesporu stojí na některých feministických názorech (jako, že ženy vnášejí do vědy souvislosti...). Mnoho konceptů (zejména Irigarayové) kritizuje: Ženy jsou totiž předváděny jako bytosti empatičtější a bližší ostatním jenom na základě toho, že jejich pohlaví přísluší mateřská péče. Mateřství je tak falešně idealizováno... tato myšlenka je spíše produktem fantazie dítěte než opravdu realizovanou skutečností.

Prvou a nejméně známou matkou psychoanalýzy je Helene Deutschová, dcera soudce, zástupce Haliče ve Federálním soudu ve Vídni. Narodila se roku 1884 ve Přemyšlu (proč je uveden v polské transkripci??), svou matku nenáviděla a ta jí dávala najevo, že chtěla syna. Matce a jejím maloměstským mravům se mstila promiskuitou, revolučním hnutím a studiem vysoké školy. Též byla milenkou politika Liebermana. Mnohem více se matce pomstil její milovaný syn Emil, který nejprve zneužil sestru, potom se stal šmelinářem, křesťanem a přiženil se do rodiny antisemitské šlechty. Poslední zmínka o něm praví, že svedl Virginii Woolfovou.

Deutschová se zabývala masochismem, který je obsažen v mateřství s feminimitě a jeho vlivem na ženskou sexualitu. Zastávala názor, že závist penisu je jen sekundárním doprovodem hořkosti vůči matce a jejím dalším dětem. Brojila proti tišícím prostředkům při porodu, avšak jinou bolest tolik neprosazovala a tvrdila, že ženy nechtějí být ponižovány (tj. ohrožovány masochismem spojeným s mateřstvím). Lesbická orientace plyne dle Deutschové ze strachu ze splynutí se znehodnocenou představou o matčině feminimitě.

Jistým opakem Deutschové byla Karen Horneyová (1885, Hamburk). Svou matku milovala, patrně podle vlastní teorie, že dítě neumí vyjádřit hostilitu a přilne k "silnějšímu" z rodičů. Její matka se cítila otci nadřazená, ostatně si tohoto o 20 let staršího lodního kapitána brala jen proto, aby nezůstala na ocet. Spolu s dcerou otci často vypravovaly, že už by měl umřít a jak jim překáží a nakonec od něj odešly. Není divu, že právě ona je oblíbená mezi feministkami. Sebestředností, vynucováním citů a obdivu i organizováním životů svých dětí, které vyčítala matce, později sama proslula. Stejně i hřejivou atmosférou, kterou kolem sebe dokázala šířit. Rovněž životním scénářem byla matce podobná: Je-li manželství ideální, může v něm být sex chápán jako incest. Byla oblíbenou učitelkou, ačkoliv při výuce kouřila tak intenzivně, že nemohla souvisle mluvit.

Horneyová zdůrazňovala společenské a rodičovské determinanty vzniku neuróz namísto instinktivních, odmítala Freudovo zaměření na pudy a dětství, tedy teorii neuvědomí a infantilní sexuality. Namísto toho prosazovala osobnost a sociální kontext, čili koncept "zde a nyní". Též tvrdila, že ženy mají vrozené přání být znásilněny (Deutschová v těchto fantaziích viděla zahajující období feminimity). Masochismus pozorovala u žen, které jsou nuceny se ujišťovat o své hodnotě prostřednictvím lásky a sexu (Deutschová jej měla za vrozený). Vzdor tomu, že válku strávila ve víru večírku newyorkské smetánky, stačila odvodit analyticky vznik fašismu z nekritického obdivu k rodičům. Analytik musí být dle Horneyové "konstruktivně přátelský" - kvazimateřský, aby osvobodil pacienta od úzkosti, příčiny současných obran.

První "matkou psychoanalýzy", která nebyla dobovým klonem Paris Hiltonové byla Freudova dcera Anna (1895, Vídeň). Trpěla tuberkulózou, uměla zpaměti Cyrana z Bergeracu a nesnášela se s otcovou oblíbenou dcerou Sofií. První nabídku k sňatku od Ernsta Jonese jí rozmluvil otec, další odmítala sama a do konce života setrvala v úloze profesionální dcery. Jako jediná z této čtyřky neměla vlastní děti, ale jako jedinou ji měly děti, které měla na starost, rády (alespoň ji ostentativně nenáviděla, mluvily s ní a nepáchaly sebevraždy). Po útěku do Velké Británie v ní za války vybudovala do současnosti fungující systém pěstounských rodin. Razila zásadu potřeb dítěte, proti potřebám "zachránců" dětí z řad sociálních pracovníků a soudců.

Účelem analýzy není nahrazování rané mateřské péče, ale diferenciace. Tento názor ji v Anglii záhy přivedl do sporu se skupinou kolem Melanie Kleinové: Kritizovala analýzu dětské hry a zejména, že každá aspekt této hry je symbolem sexuálních fantazií o rodičích. Prospěch viděla jen v analýze dětí, kterou podporují rodiče. Analýzu nemluvňat zavrhovala zcela. V Anglii se začala postupně odklánět od otcových názorů. Přenos u dětí považovala za zastíněny agresivním agováním, obrany Já rozdělovala na škodlivé a užitečné. Pouto k matce nepovažovala za zcela pudové, i když matka dodává cenné impulzy pro zvládnutí id egem. Vybíravost v jídle, vegetariánství a anorexie jsou následkem problémů s agresivitou u kojenců, neboť děti a matky kladou jídlo a mateřskou péči na stejnou úroveň. Odmítala analyzovat přenos a kritizovala Greena a Winnicotta, že se oddávají iluzím o své všemocnosti, když předpokládají, že jsou schopni napravit nedostatky mateřské péče.

Poslední a nejznámější psychoanalytičkou je již zmíněná Melanie Kleinová (1882, Vídeň), po matce slovenská židovka, která mládí strávila částečně v Ružomberku. Ani její život nebyl dvakrát šťastný. Ve čtyřech letech jí zemřela její oblíbená sestra, v 17 si vzala svého bratrance, ačkoliv věděla, že se k sobě nehodí. Trpěla depresemi, syn Hans, kterého uvrhala analyzováním a sexuální osvětou do dalších a dalších fobií, zahynul v roce 1934 v Tatrách a patrně i vlastní rukou. Po té se finálně rozešla s Freudobou teorií a začala prosazovat, že vývoj je formován již od počátku vztahy k ostatním (teorie objektních vztahů). Anální, orální a falické stádium z Freudovy teorie nahradila směsí paranoie, deprese a mánie.

Kleinová přisuzovala intenzitu přenosových pocitů dětí rozdílu mezi skutečným chováním rodičů a vnitřní představou na základě reakcí dítěte. Umožňovala dětem ventilovat negativní pocity i agresi, na rozdíl on Anny Freudové, která podporovala tvrdé superego. Příčinou raného oidipského komplexu, je dle ní matka - teorie anální a orální závislosti na matce. Obrovsky rozšířila pole působnosti Freudovy teorie. Zahrnula do ní i analytické porozumění a léčení nejen neuróz, ale i depresivních a schizoidních duševních stavů u dětí i dospělých. Obrátila pozornost k tomu, jaké mají obecně v kultuře místo raná mateřská péče, proces rozštěpení

Po přívalu na matku zaměřených přístupů Sayersová knihu uzavírá kapitolou: "Otec zapomenut?" V ní shrnuje hlavní záběry jednotlivých autorek, ale především kritizuje matriarchu Winnicotta a idealizované mateřství. Varuje před omnipotentní iluzí oceánské jednoty s matkou i partenogenetickými představami tváření sebe sama bez ostatních - jsou tvořeny ve stresu jako zdroj halucinogenního uspokojení. V úniku do idealizované představy mateřské péče o přírodu vidí autorka zdroj environmentalistické ideologie.

Postoje všech těchto žen definoval vliv otce. Vcelku netradiční citát ze závěru knihy ukazuje, že Sayersová si dala záležet na vyváženém výkladu životů i děl čtyř psychoanalytiček, včetně nástinu rozvoje jejich dědictví v rukách jejich následovníků: Moderní kleiniáni naleznou chyby v rané mateřské péči i v případech, kde se zneužití dítěte dopustí otec. Přehledné a dobře přeložené dílo doplněné poznámkami, literaturou s rejstříkem, jak bývá v Tritonu zvykem. Zajímavé nejen pro analytiky a teoretiky, ale i zájemce o historii.

Vydal Triton v roce 1999.

Bylo by škoda neuvést odkaz na jeden ze známějších textů autorky knihy: Božská terapie - feminimní empatie (bohužel anglicky).





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 6. Z toho průměrné hodnocení: 2,33.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1006 ohodnocených)
1090 knih
  (956 ohodnocených)
a celkem 30177 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Martin, George R. R.; Dozois, Gardner - Darebáci
Titul: Martin, George R. R.; Dozois, Gardner - Darebáci
Sleva: 35 % (ušetříte 175 Kč)
Cena: 323 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
reprint původního vydání cca 1000 stran receptů a pracovních postupů.
Kuchařská škola M.B.Svobodové
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Šifra mistra Leonarda
(2) Srovnáno se zemí
Hrdinou příběhu je Bart Dawes, stárnoucí muž bez budoucnosti. Jakým směrem se asi jeho život bude udávat nám naznačuje už prolog knihy, v jakém je psychickém stavu zase první kapitola odehrávající se ...
(3) Miláčci, máte se nač těšit!
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům