Avšak tři strany na 50 let života mi přijdou přeci jen málo. Více se toho dovíme o době Einsteinova zrodu - Lenin nám poví o imperialismu a Marr založí Ligu antisemitů. Einsteinův otec Herrmann, potulný fabrikant, stěhuje rodinu z Ulmu do Mnichova a odtud do Itálie, jak jeho podniky krachují. Joseph Schwartz, který už nás mezitím seznámil s Pařížskou komunou, i Michael McGuinness, který nám mezitím dvakrát nakreslil Lenina, v tom kupodivu nevidí následek vnitřní rozporuplnosti kapitalismu, ale důsledek monopolizace a obviní z toho Siemense a Halskeho. Nicméně umožní nám seznámit se se Siemensovou kariérou - vynalezl moderní dynamo, budoval telegrafní sítě, díky nimž bylo možno získávat čerstvé zprávy, třeba z Krymské války, a sponzoruje výzkum elektromagnetismu.
Poněkud povyrostlý Albert velkou radost rodičům nedělá. Sotva rodina odjede do Milána, vyrazí ho ze školy. ETH v Curychu by jej byla přijala i bez diplomu (to by se proletáři nestalo), ale neudělá vstupní testy. Nakonec vše dobře dopadne a po jistých peripetiích Einstein ETH dokončí. Ale až v roce 1900, nikoliv 1896, jak je uvedeno na straně 39. Autorům tento překlep unikl při spřádání konstrukce, že se Einstein vzdal, hrdě a statečně, německého občanství, které mu bylo podstatně méně srdnatě odebráno proto, že se vystěhoval ze země. V Aarau sice nasával společenskou zainteresovanost emigrantské mládeže, ale malovat hned Trockého, Lenina a Luxemburgovou na zeď...
Snad měla být tato kresba připomínkou, že Einsteina na mnoho stran zcela opustíme a vydáme se po spletité stezce seznamování se lidstva s magnetismem a elektřinou. Magnetismus objevili Číňani, ale zmínky o něm nalezneme leckde, třeba i u Sv. Augustina. Poněkud utříděnější pohled na tyto jevy nám poskytli Ampère (doufám, že jsem obratnější než sazeč, kterému se podařilo vysadit dvakrát Ampčre), Oesterd a Faraday. Následně Maxwell jejich výzkumy završil teorií elektromagnetického pole. Dle prvotních představ se však elektromagnetické vlny měly šířit díky éteru, který vyplňuje celý prostor. Problém nastal, když se Michelsonovi a Morleyovi nepodařilo změřit vliv pohybu Země na rychlost světla (respektive podařilo se jim změřit, že je neměřitelný).
Zde se otevírá prostor pro Einsteina, kterému mezitím Grossmann sehnal místo v Bernském patentovém úřadě. Pohybuji-li se rychlostí světla se zrcadlem v ruce natažené před tváří, uvidím se či nikoli? Toť otázka i Einsteinův myšlenkový experiment a pro čtenáře i východisko k teorii relativity. Předpoklady platnosti principu relativity (nemožnost rozlišit absolutní klid) a konstantní rychlosti světla ve vakuu dle Einsteinova článku v Annalen der Physik z roku 1905 vedou k relativistické (rychlostně závislé) definici vzdálenosti, času, rychlosti, ale i síly, zrychlení a práce. Teprve pak přijde na řadu hmotnost. Je obdivuhodné s jakou odvahou se autor vrhl na výklad plný vzorců obsahujících odmocniny a zlomky v/c a s jakou elegancí jej zvládl. Algebru si uvedl 15-i stránkovými dějinami počítání ve starověku. Lidé byli patrně v roce 1979, ze kterého originál pochází, mnohem odvážnější.
Právě díky elegantnímu zvládnutí relativity a několika dalších pobočných témat je škoda, že Schwartz neudržel na uzdě své revolucionářské pudy. Západokomunistické bláboly nemají v knize žádný smysl ani žádnou návaznost, vždy se objevují jako pušky, ze kterých se nikdy nevystřelí. Einstein neměl nic společného s Trockým ani s Leninem. Faraday byl sice z prostých poměrů, ale jako šéf s podřízenými rozhodně nesoucítil, by naopak. Kniha se stala obětí osob kolem Radical Science journal. Z jejich vlastního textu jsem vybral: Bylo by chybou domnívat se, že se jedná o ortodoxní marxisty, stoupenci RSJ jsou nezařaditelní stoupenci absolutně svobodného marxismu, ortodoxního CP (to nevím, co je) a trockismu.
A zpívejme všichni:
Škoda, nutnost filtrovat omezuje vzdělávací dopad a nezbylo místo ani na kvantové jevy.
Vydal Portál v roce 2005.
