Zvídavý malý Josef otci Pamzovi přiroste k srdci více než ostatní děti a nakonec zjistí, jaké tajemství se skrývá za záhadnými večerními výlety otce Pamzy. Tím je sbírka židovské kultury, kterou tajně sbírá a studuje. Jako spolunositelé tohoto tajemství nakonec oba dva tráví mnoho společného času, kdy se mu otec Pemza snaží vysvětlit rozdíl mezi jeho křesťanskou vírou a Josefovou židovskou.
Tak jako u všech ostatních příběhů z tohoto cyklu, i zde je vážné téma, jakým bezesporu holocaust (či přesněji šoa) je, přenesen do humornější roviny díky naivitě dětského myšlení, její přímočarosti ve vyvozování důsledků a výsledků. Zde je to Josefova dětsky čistá dedukce, že být židem je to největší prokletí, které mu jeho rodiče mohli poskytnout. A tak otce Pemzu naprosto šokuje svým odhodláním stát se křesťanem, což se otci nakonec podaří mu vymluvit.
Stejně jako u ostatních děl z této série, i zde je autorovou snahou poukázat na jednoduchou, ale často přehlíženou věc, a to, že v jakýchkoliv podmínkách si musíme uvědomit, že život jde dál. A víra nám má pomáhat, a ne být pouhou úzkoprsou příručkou zásad, že všechno je pouze v rukou Božích.
Román "Noemovo dítě" (orig. L´enfant de Noé, 2004) je nádherně postavený příběh dokumentující odvěkou snahu člověka žít. Je to laskavý příběh z nelehké doby okořeněný trochou humoru stvořeného díky pohledu malého dítěte. Všechny tyto příběhy lze zařadit do stejného žánru jako romány Paula Coelhoa, ale Schmittovi příběhy jsou založeny na větší realističnosti a abych tak řekl životní praktičnosti.
