Jak se už na přebalu knížky píše, je tento příběh asi nejsmutnější. Pokud se ke knize dostanete,a pročtete se až k poslední kapitole, (což by neměl pro většinu průměrně vnímavých čtenářů žádný problém, protože knihu podle mne nejde odložit), pravděpodobně i těm silnějším náturám aspoň zvlhnou oči. Hrdinou příběhu je desetiletý chlapec Oskar, který formou dopisů komunikuje s Bohem. Oskar není žádný svatoušek, což je typický rys všech hrdinů z cyklu o neviditelném. To už naznačuje první věta, kde popisuje jak zapálil rodinný dům, kde uhořely pes, kočka, a chudáci rybičky se taky asi uvařily. S Bohem se rozhodl psát jen na popud jeho nejmilovanější osoby, babi Růženky. Tak dělá jakousi asistentku dětských pacientů na onkologickém oddělení nemocnice, kde Oskar leží s leukémií a umírá. S dětskou logikou bere tento fakt za jednou daný a neměnný, operace se nezdařily a jeho čas tedy končí. On s tím nemá problém, ale je naštvaný na okolí, které se najednou k němu chová jakoby už snad nebyl. Nejvíce svůj hněv obrací na svoje rodiče, kteří se v této tragické situaci chovají tak, jak by předpokládala naše společnost. Ale naivní mysl malého chlapce to vnímá jinak, a jediného člověka, ke kterému v té době přilne, je právě babi Růženka. Ta jediná se nepřetvařuje, a je schopna o jeho definitivním problému hovořit přímo. A právě na otázky PROČ mu poradí jednu všeobecně známou věc, obrátit se na Boha. A tak nám ve svých dopisech, které Oskar píše během vánočních svátků, popisuje svůj svět, své pohledy na život a smrt. To všechno formou hry, kdy každý den do konce roku se má snažit prožít jako by to bylo deset let jako života.
Krása příběhu právě v tom, jak nám autor přes naivní dětskou mysl "vnucuje" zamyslet se tématem umírání a smrti. A pomocí mnohdy až krutého dětského smyslu pro humor nám naznačuje, že člověk je stále živý a vnímavý do posledního dechu. A tak bychom k této situaci měli přistupovat a ji my.
Schmitt používá velmi jednoduchého jazyka. Což má možná jen podtrhovat fakt, že vypravěčem je dítě. Ale je to jazyky velmi citlivý, a mnohdy šokující, který člověka vtáhne už od prvních vět. Podívejte se na první kapituly jednotlivých knih, a každý i musí dát za pravdu. A se stejnou jednoduchostí autor přistupuje k otázce víry. Nepředkládá nám víru v Boha jako přísně řízenou záležitost skrze různé formy náboženství (v tomto cyklu jsou to křesťanství, judaismus, a islám), ale jako osobní záležitost mezi vámi a Bohem.
