Námětem příběhu je život jednoho mladého muže, se kterým si osud nepříjemně zahrává. Do děje vstupujeme právě v momentě, kdy se s rodinou poprvé v životě vydává poznat svoji matku, která ho hned po porodu opustila a nechala ve výchově babičky. Jeho život tedy nebyl a není procházkou růžovou zahradou. Momentálně je už delší dobu nezaměstnaný, což je jedním z hlavních faktorů jeho manželské krize. Manželka, živitelka rodiny, jeho pasivitu, jeho oddanost osudu nechápe a jejich vztah se rozpadá. Jedinou vzpruhou je jeho malá dcera, která právě začala chodit do školy.
Autor nám převypravuje příběh kolapsu jednoho lidského života, který se stává stále nepřijatelnější a neřešitelnější. Nevím, zda bych mohl říct, že osud hrdiny je typický pro muže, kteří se do obdobných těžkých situací dostali, nebo ho lze interpretovat na člověka obecně. Osobně více cítím, že situace je přízračnější pro muže. Z běžného pohledu bychom mohli hrdinův současný stav vlastně popsat jako "muž na mateřské". Přímo odpor jeho manželky a více méně slabá vůle ho dovedou nakonec tam, kam ho dovedou. Jedinou vzpruhou je mu aspoň imaginárně vytvořený život, kterým udržuje v písemné formě se svojí matkou.
Autorův styl je založený na jednoduchém, až přímočarém vyprávění. O to více tak ale vyznívá pocit beznaděje a deprese. Přitom ale hrdina nijak silněji na situaci nereaguje. Rozpad vztahu, finanční situace, prohlubující se tíseň z osamělosti, to vše přijímá s jistou fatální oddaností. Nemůžeme tedy přímo říct, že je obětí společnosti, nebo jistého stavu. Jakoby on sám se rozhodl se vzdát. Už od počátku čtenář zaručeně vycítí jisté napětí, nebo něco "nehezkého", k čemu kniha jistě směřuje. Musím přiznat, že ona pointa mne svým rozsahem přece jen šokovala, možná až pobouřila. Celá koncepce příběhu jakoby zapadala do fenoménu zvaného "winterblues", depresivního stavu specifického pro obyvatele skandinávských zemí.
Tuto moji oblíbenou knihu vydalo v češtině nakl. Volvox Globator v roce 1996, v překladu Vladimíra Piskoře.
| nápověda
