Naši dva hrdinové jsou mladíci, kteří sami neví, proč byli považováni za reakcionářské intelektuály, ale s osudem nic nenadělají. Mají za rodiče úspěšné spisovatele a lékaře, tak si nemůžou příliš vyskakovat. Byli odveleni do zapadlé vesničky na úpatí velké hory zvané "Nebeský Fénix". Už v první kapitole, kdy jsou vyslýchání před celou vesnicí, a hlavně jejím "soudruhem předsedou", pro věci, které si sebou vzali, autor naznačí charakter celé knihy. Zde bych z dovolením ocitoval kousek z knihy, kde soudruh předseda poprvé v životě vidí housle a ptá se našich hrdinů, co že to je. A když mu odpoví, že je to hudební nástroj, chce tedy zahrát nějakou píseň. A nebohý mladík navrhne Mozarta, západního autora, o kterém nikdy žádný vesničan neslyšel, a tak hned pojali podezření, že se jedná o reakcionářského hudebníka.
"Co je to sonáta?" zeptal se nedůvěřivě předseda.
"Já nevím," začal jsem koktat. "Něco západního?"
"Písnička?"
......
"Jak se ta tvá písnička jmenuje?"
"Podobá se písni, ale je to sonáta."
"Ptám se tě, jak se jmenuje!" zařval a díval se mi upřeně do očí.
Znovu mě vyděsily ty tři kapky krve v jeho levém oku.
"Mozart..." zaváhal jsem.
"Mozart, a co dál?!"
"Mozart má v úctě soudruha Maa," dořekl za mě (přítel) Luo.
......
... výhružný obličej předsedy zjihl a jeho oči skoro zmizely v širokém blaženém úsměvu.
"Mozart měl vždycky v úctě soudruha Maa," řekl.
"Ano, vždycky," potvrdil Luo.
Zde jsem si s dovolením tedy pokusil ukázat, jak ke svému autobiografickému příběhu přistupoval autor.
Ale jak jsme už předeslal, není to žádný humoristický příběh. Doba to byla i pro naše hrdiny tvrdá, a mnohdy balancovali na hranici mezi životem a smrtí. Autor poukazuje na tehdejší podmínky, které vládly v zapadlých zemědělských krajích. Jak v oblasti pracovního prostředí, tak zdravotnictví či kultury. Ale jde o mladé lidi, a když se do života připlete láska k místní dceři jediného a uctívaného krejčího, problémy viděné námi dospělými jsou jiného rázu.
Kniha je psána klasickým evropským stylem, neobsahuje nijaké čínské literární styly a postupy. Je to dané asi tím , že autor brzy po "převýchově" emigroval do Francii, kde dodnes žije a tvoří. Svůj tragikomický příběh autor sám nakonec jako režisér převedl do celkem úspěšné filmové podoby, která vznikla v roce 2002 v čínsko-francouzské koprodukci.
