Většinu jeho děl spojuje jako u kultovního I. Fleminga jeden hrdina. Není to (díky bohu) žádný James Bond, ale profesionální agent Gabriel Allon z nejobávanější výzvědné služby světa - Mossadu. Daniel Silva se nesnaží ve svých dílech nějak romantizovat svět špionáže a státem placených zabijáků. Jeho hrdinové nejsou žádní krasavci, kteří všechno dokážou řešit s nevídaným šarmem a lehkostí a ženy jim padají sami do náručí. Je to autor, jehož tvorba leží někde mezi F. Forsythem a K. Follettem. Snaží se držet skutečných reálií jako Forsyth, ale přitom si zanechat dostatek vlastní fantasie jako např. Follett.
Stejně tak tomu je i v jeho románu z roku 2006, jehož originální název "The Messenger" vydalo v témže roce nakl. Domino pod názvem "Posel". Příběh nás zavede do neurčité blízké budoucnosti, kdy se po jedné ne zrovna vydařené akci Mossadu podaří získat pádné důvody, že jistí islámští extrémisté se pokusí zničit symbol západního křesťanského světa, tedy Vatikán a papeže. Ani rychlý zásah Gabriela Allona však nemohl před krveprolitím pomoct. Za stovkami mrtvých na svatopetrovském náměstí a zraněním papeže stojí především zrada z řad nejdůvěryhodnějších postav islámského světa. Postava, která ale všechno připravila a uskutečnila, se ukrývá pod přezdívkou Chalíl. Mossad společně s americkou CIA mají teď prioritní úkol, najít ho a zničit. Problémem ale je, že tento Chalíl je ze Saudské Arábie, a hlavně je pod ochranou jednoho z nejbohatší a nejvlivnější Saudů. Tedy lidí, kteří "krmí" Ameriku nepostradatelnou ropou. Proto CIA nemůže vystupovat příliš okatě, a raději o tuto "špinavou" službičku požádá Mossad.
Daniel Silva vystavěl svůj příběh především na faktu, že Amerika jako nejsilnější mocnost světa si nechce stále připustit, že svými miliardami za nepostradatelnou ropu ze Saudské Arábie vlastně financuje vraždění a teror nasměrovaný především proti svému lidu. Autor na skvěle postaveném příběhu předkládá především naprosto odlišnost filozofie války s terorismem podle USA, a podle Izraele.
Silva má především dar, který dokáže čtenáře svojí možnou reálností ke knize skutečně připoutat. Dokáže přesně dávkovat scény jak akční a násilné, tak i popisující jednotlivé rutinní kroky tolik nutné pro zdárný konec špionážních akcí. K forsythovské dokonalosti mu ale chybí především hlubší seznání čtenáře se skutečným problémem, v tomto případě s islámským terorismem. To ale plně vyvažuje jeho vypravěčský talent, který stojí za celosvětovým úspěchem jeho knih. A o to v těchto knihách jde. Ne žádný nový umělecký přínos pro literaturu, žádnou aspiraci na nobelovku, ale prostě na pár hodin přinést čtenáři skvělou zábavu.
Do češtiny tuto šestou knihu o Allonovi opět přeložila rodina Míčkových, tentokrát Dalibor Míček, který mimo překladu čtenářům znovu pomohl i množstvím fundovaných poznámek pod čarou.
| nápověda
