Styl Simakových science fiction je co se týče výběru SF u nás jedinečný. Je to jediný autor, o kterém bychom mohli říct, že dokázal do spíše akčního a přetechnizovaného žánru sci-fi vložit velkou dávku lidskosti, a přitom zůstat zajímavým a čtivým. Dokonalým příkladem je jeho povídkový román "City" (česky "Když ještě žili lidé", v rozšířené verzi "Město"), který považuji nejen za vrchol jeho tvorby, ale za vrchol v historii science fiction vůbec.
Román "Předivo času" nás stejně jako v "City" provede historií lidstva na ploše několika tisíciletí. Zatímco ale "City" je lineárně se rozvíjející příběh, v "Předivu času" nás autor díky možnosti cestování v čase provede několika časovými obdobími v různých směrech. Hrdinou knihy je Asher Sutton, který jako průzkumník v naši vzdálené budoucnosti musel na jedné záhadné planetě zemřít, aby se setkal se svým osudem, a s ním se pak vrátil zpátky do života. A jeho osud, rádce, mu dodává netušené schopnosti a nový pohled na smysl našeho bytí. Vrátí se do svého času jen aby zjistil, že se stal hlavním cílem ve válce budoucnosti vedené v čase. Pro knihu, kterou ještě ani nenapsal.Ve válce mezi lidmi a androidy o vládu nad vesmírem.
Nejdůležitější část knihy se odehrává ale v našich časech, na farmě svého předka v americkém Wisconsinu, kde se Asher snažil změnit osud lidstva. Právě silné vazby člověka k přírodě jsou typické pro Simakovu tvorbu. Lidé z farem, kteří se nepachtí za výdobytky moderního světa, ale v tichu krajiny mění naše dějiny. Nejsou to žádní drsní spasitelé, ani ztracené existence probíjející se městy hříchu. Jsou to obyčejní farmáři s tajemstvím, jako Asherův předek John H. Sutton, nebo Enoche Wallace z románu "Přestupní stanice". A jako ve většině jeho příběhů technika hraje i zde jen druhé housle.
Knihu ve spíše podprůměrné grafické úpravě obálky přeložil Václav Petr. Titul je doplněný standardním autorským medailonkem Martina Šusta, který ale v závěrečné české bibliografii z nějakého důvodu opomenul připsat díla vydaná právě v Tritonu, ale opravdu nezvyklý je především rozsáhlý doslov překladatele V. Petra, což je v našich končinách jev nevídaný, a v Petrově případě jev výborný.
Závěrem bych napsal, že tuto knihu nemůžu zcela přirovnat k jeho jedinečnému "Městu", či "Přestupní stanici". Simak se vyznačoval především jednoduchým, ale dokonalým propracovaným stylem. "Předivo času" svým víceznačným dějem a myšlenkou možná do tohoto schématu až nezapadá.
Mezi velké obdivovatel Simaka patřil i Isaac Asimov, který o něm ve svých pamětech napsal: "(Simak) Zemřel 25. dubna 1988 ve věku čtyřiaosmdesáti let. O necelé dva týdny později však zemřel Heinlein, takže Simakova smrt se v mysli čtenářů science fiction odsunula na druhé místo. To mě mrzelo, protože i když byl Heinlein úspěšnější jako autor, nemohl jsme se zbavit pocitu, že Cliff byl lepší člověk."
Doufám, že jeho příběhy si budou i v budoucnosti vyprávět možná i psi při večerních ohních, když vane severák. (Václac Petr určitě ví, co tím myslím)
