"V potoce už uběhlo něco vody, Ančeti s Kubou se narodil kluk jako buk a dostal jméno Kubíček. Jinak ale všechno zůstalo při starým. Trautenberk pořád na všechny křičí své himllaudóny, donrvetry a krucajselementy a vymýšlí darebnosti..."
Máme kluka jako buka! roznášela první květnovou neděli ozvěna Kubovu radost po celých Krkonoších.
Kmotr byl po ruce, to se ví, že se jím stal starý dobrák hajný
a novopečené rodiče poctil při křtu návštěvou i sám Krakonoš.
Trautenberk z toho radost neměl
a hned začal vymýšlet zlomyslné kousky.
Anča a Kuba mají Kubíčka je pohádková kniha pro děti od 9 let věku. Je vázaná, pevná bez přebalu, lesklá, má přes 92 stránek, je krásně barevně ilustrovaná Alenou Janouškovou. Rozměry 200 x 260 mm. V knize je osm pohádek o moudrém a spravedlivém Krakonošovi a nenapravitelném Trautenberkovi. Ančeti a Kubovi se narodí synek Kubíček, všichni se vrátí k Trautenberkovi a opět společně hospodaří... Trautenberk stále stejně na všechny křičí své himllaudóny, donrvetry a krucajselementy a vymýšlí darebnosti... Jenže Anče, Kuba, hajnej a teď už i malý Kubíček si s ním vědí rady, a když ne, tak je vždycky nablízku Krakonoš. V knize se opět setkáváme hojně i se zvířátky.
V pohádkách poznáme blíže malého Kubíčka, který stále roste a roste až se po čase stane pomocníkem samotného Krakonoše, nakonec chce Kubíček vzít spravedlnost do svých rukou!
Pojďme si spolu kousek přečíst:
Toho roku se Kubíček nemohl jara dočkat, ani sáňkování ho už netěšilo a zima ne a ne skončit. A hnal by ubohou Lízinku z teplého chlívku, sotva zpod sněhu vyrazily první bledule.
Konečně se louka zazelenala, stromy nasazovaly na květ a Kubíček, v jedné ruce tenký prut, v druhé pytlík s chlebem a tvarohovými homolkami slavnostně vyvedl Lízinku na první pastvu.
"K obědu ať jste doma," nakazovala Anče, "a nežeň daleko..." Přece jen, pomyslela si, měl s ním jít napoprvé hajnej, co když se Lízinka splaší a uteče. Ale pak si řekla, že Lízinka má dost rozumu a nenechá se někde honit, i kdyby Kubíček nakrásně chtěl. Stejně však celé dopoledne za nic nestála, co chvíli se ohlédla po sluníčku, jestli už se neblíží k poledni, málem spálila milostpánovi oběd.
Najednou slyší divoké mečení a "Vyjé! Vyjé!" Vyběhla ze sednice a - mankote! Lízinka letí, jako by ji čerti honili, a za ní Kubíček, prutem švihá a křičí na celý hora: "Vyjé! Vyjé!"
Anče vyběhla s vařečkou v ruce: "Máš rozum? Vždyť je čerstvě napasená, a ty ji ženeš..."
"Jako kozu," zasmál se Kuba, "nebo že by to byl kůň, když křičíš vyjé?"
Anče jim pohrozila vařečkou. "Že vás přetáhnu oba! Zítra je pouť a vy mě meškáte."
"Tak to abychom se radši ztratili, ještě bychom mohli něco slíznout," řekl hajný, vzal Kubíčka za ruku a už spolu rázují k lesu.
V pohádkách vítězí dobro nad zlem, chamtivostí a závistí... Škoda, že nemáme opravdového Krakonoše, který by krotil mnohé chamtivé, závistivé, podlé a zlé "Trautenberky."
Děti, které viděly Krkonošské pohádky, budou určitě zvědavé:
"A jak to bylo dál?"
Knihu Anče a Kuba mají Kubíčka srdečně doporučuji, byl by to i hezký dárek... Rodiče mohou splnit i výzvu: "Čtěme dětem."
Připojte se: http://www.celeceskoctedetem.cz/
Vydání druhé.
V nakladatelství MOTTO vydání I.
Ilustrace Alena Janoušková.
Vydalo nakladatelství MOTTO, 2005.
