"Seance a jiné příběhy" vyšly v roce 1968 (orig. The Séance and Other Stories) a považují se za snad nejlepší jeho sbírku. Nakl. Argo ji poprvé přináší v uceleném souboru. Některé z povídek už byly publikovány i v jiných našich sbírkách, jako např. "Stará láska a jiné povídky".
Jedním z největších kladů jeho povídkových souborů je fakt, že nemusíte být znalcem židovské kultury či judaismu. Jsou to povídky o obyčejných lidech jako jsme my všichni, jen s tím rozdílem, že jsou Židy. K tomu jde o příběhy z prostředí, které dnes už neexistuje, protože je vichr dějin odvál do mlhavého světa zapomnění. Právě z tohoto světa totiž Singer v třicátých letech minulého století utekl před Hitlerem do Spojených států. A právě tento útěk před holocaustem zadal jistou příčinu toho, že autor se s touto nejtypičtější moderní dějinnou událostí v židovství téměř nezabývá. K tomu patří i Singerův další prvek, a tím je psaní v jazyce jidiš. Přestože Singer žil více než polovinu života v USA, svá díla psal pouze v tomto jazyce východoevropských židů, a teprve pak je někdo musel překládat do angličtiny.
Ale vraťme se ke knížce. Osobně si myslím, že za úspěchem Singerovy tvorby stojí fakt, že se nesnažil nějak odlišovat Židy od zbytku lidí. V jeho tvorbě to nejsou ani lakotné bestie pasoucí po krvi křesťanských panen, ale ani bezbranné postavy pogromů a jiných antisemitských výpadů. Všichni ti jeho Gelcové, rebi Benové, Rajce Lea, Ozerové a Izáci, to všechno jsou postavičky s běžnými problémy, finančními či partnerskými. Naopak je až s podivem, s jakou širokou škálou námětů dokáže autor pracovat. Nabízí nám povídky až humorné, v případě "Šumaře Gelce" dokonce duchařské, v povídce "Dvě mrtvoly se veselí" až zavánějící černou magií. Nebo zde najdete povídky vytvořené snad stylem bajky, jako je příběh "Kykyryký", předkládající nám svět viděný očima kohouta. Naopak některé příběhy, jako např. "Košerák", jsou až přímo kacířské, když v nich chudák zničený Jojne Mejr nazývá Boha zloduchem, vrahem či žravou bestií. Ale nejtypičtější jsou příběhy ze života židovských obcí a městeček, jejichž obyvatele nespojovala pouze stejná víra, ale především pospolitost. Krásně to dokazuje příběh "Hana Ohnivák", kde Hanu celá obec nenáviděla, a vyhýbala se jí pro její protivnost jako moru, ale nakonec vždy pomohla té opuštěné semetrice přežít. Osudy Židů, kteří museli svůj svět na útěku před holocaustem opustit, poukazují na jejich náhlou opuštěnost, slabost a samotu. Příkladem toho jsou povídky "Seance" a krásná autobiografická povídka "Přednáška".
Prostě Isaac B. Singer byl opravdu autor s velkým A. Jeho postavy jsou tak vykreslené, že s každou musíte buď soucítit nebo ji nenávidět. Každá je jedinečná, každá je jiná. Jeho sbírka šestnácti povídek je určená opravdu všem, kteří se chtějí přiblížit ke kráse a dokonalosti na poli literatury.
V překladu Lenky Urbanové a Antonína Přidala vydalo nakl. Argo.
