Takže: Pohádky z valašského království vycházejí ze sbírky Moravské národní pohádky z okolí rožnovského, které sesbíral a v roce 1854 vydal kněz a buditel Beneš Metod Kulda (na podnět dalšího vlasteneckého kněze Františka Sušila). Výbor z těchto pohádek převyprávěl Jan Skácel. Kniha vyšla v roce 1984 pod názvem Jak se bubnuje na princezny a autorsky ji pokryla Blanka Stárková, protože Skácel nesměl publikovat. Tehdejší vydání bylo pomocí ředitelky Albatrosu Dagmar Sekorové Skácelovi v těžké životní situaci. Současné vydání, jak plyne z úvodních poznámek, je dílem Pavla Šruta a Galiny Miklínové, která knihu navíc ilustrovala dostatečně surrealistickými obrázky, aby se líbily dětem, ale přesto snesitelnými pro dospělé, nebo naopak. Miklínová také kreslila obálku prvního Harryho Pottera.
Uff! Na knížku pohádek osud opravdu dosti spletitý a komplikovaný. O to nekomplikovanější je text: Zlo je vždy řádně potrestáno, a to nejen to hlavní, ale i různí okrajoví nepřejícníci. Čtenář nalezne verzi Werichova hledání pokladu podle snu, Ševce hrdinu jako v bosenském Ateši Perišovi, i motivy známé z pohádek Erbena či Němcové.
Věru pravdu měli autoři Radostného dětství, když psali, že lid býval vůči odchylkám v partnerském soužití tolerantní. Kupříkladu starý a vychrtlý koníček, sotva ho setne oženěný Janíček, promění se v krásného mládence a žije s ním a princeznou ve třech.
Motiv Černé princezny (či spíše jejího polského ekvivalentu) použil do jedné povídky Sapkowski. Ostatně, není divu, třeba nápad, že někteří vojáci podzemní začarované armády pocházejí z hrdinovy rodné vsi a pomohou mu tak nalézt cestu na svět, je přímo štěpný. Že si toho v té vsi nikdo nevšimnul, že dva - tři chlapi pracují v podzemní armádě?
Zvláště tento Skácelův výbor by mohl být materiálem přímo pro religionistickou studii: Moravský lidový hrdina jako deus otiosus (nečinný bůh), neboť nejeden Janek vybojuje půlku království a princeznu, ale než by se s aristokracií zapletl, raději i s magickými proprietami zmizí do rodné vsi či jinam.
Úplným závěrem knihy je vlastnoruční Skácelovo poděkování lidem, kteří se zasloužili o vydání v osmdesátých letech.
Vydala Paseka v roce 2006.
| nápověda
