Elegantní knížka je především obrázková, jak plyne z výše uvedeného, ale nezanedbatelný je i autorův drobný úvod do problematiky. Vlastně se jedná o dvojitý úvod. Nejprve je pohovořeno o pohlednici, v Rakousko-Uhersku úředně zavedené 22. září 1869, a pak o pohostinských zařízeních. Šlajchrtův text je lehce vtipný a přitom překvapivě hluboký, třeba postřehem, že pohlednice byly tím druhem nové kultury, jaký dnes představují SMS a MMS zprávy, které je právě vytlačují. Pohlednice byly oním laciným, barvotiskovým zbožím pro lid. Grafická a marketingově-ideologická stránka čtenáře pozvolna převádí od pohlednic k podnikům, které si je nechávaly tisknout. Zde se rozvinou národní vášně, vzestup dělnictva a oblíbená klišé té které skupiny. Dočtete se, kam chodil Nezval a kam Neruda (a jak se spolupodílel na akceptaci vína Čechy).
Drobnou vsuvkou je pak ukázka z učebnice pro číšníky z roku 1888, O chování se číšníků ve službě. Ta znovu upomíná, že těžištěm knihy mají býti roky Rakousko-Uherské monarchie, ale v obrazové části naleznete též snímky novější. Šlajchrtova odměna za vytvoření slušné tématické sbírky bude patrně nejčastěji dárkem anebo vzpruhou sběratelům pohlednic.
Vydala Paseka v roce 2007.
